Deník princezny depresí.....IV.

5. května 2007 v 16:45 | Piffísek |  Moje příběhy...
Kapitola IV.
Probouzím se chvíli potom co máti vypadne...ruku mám v jednom ohni a oči vybrečené jak sušenou houbu....na včerejšek si naštěstí vzpomínám matně....chci si jít dát něco na zub, ale pořád jsem zamčená v pokoji......Chvíli lomcuji dveřma a pak se sesunu na zem....vedle lampy na stole leží talířek s vejci a topinkou...nezapomněla na mě..... Sice se mi to příčí, ale dýl bez jídla to nezvládnu.... Požitkářsky baštím vejce a chřoupu topinku....i přes vztek si pochutnávám..... Ruku obvážu čistým kapesníkem a oči vykapu Visinem co mám v toaletní taštičce..... Hmm..... dlouho jsem se do ní nedívala.....mám tam sametové stíny a lesk.....kdysi jsem se celkem hodně malovala....ale to mi bylo tak 10...... NAjednou mě něco napadne....nikde tu nikdo není... Opatrně otvírám stíny a před zrcátkem si je jemně natírám na oči...teď trochu lesku...... Nebýt těch kruhů pod očima....byla bych sexy..... Možná......to že nemám kluka je tím, že ze sebe to monstrum..... Ale to je jen moje blbá představa...
"Jsem doma!" houkne máti přes zavřený dveře..... Myslí, že mě to zajímá.....pche....rychle stírám stíny a lesk.....to by mi chybělo....eště by si myslela že se maluju... Než to stihnu vejde do pokoje..... Sedne si na postel....já zírám do zrcadla....je ticho....najednou pormluví... "Ale zlatíčko....přede mnou se nemusíš stydět...vím že tě asi štve být tu zavřená, ale už jsme nevěděli jak tě zbavit závislosti....zkus nás pochopit..." mele a mele a já na ni kašlu...Najednou vstane a chce mě obejmout...uhnu, ale nakonec mě chytí mě a doslova dovleče na postel....posadí si mě na klín.....takhle to bylo kdysi....když mi bylo 6...snažím se vymanit, ale nakonec to vzdám a netuším proč ji taky obejmu..."Klidně se svěř co tě dusí kotě..." řekne a ještě víc se ke mě přitiskne... Zničehonic se mi začnou koulet slzy.......mokřím jí na rameno....už se nesnažím utéct....."Jen plač zlatíčko moje....už jsem myslela, že si jen skála...moc jsme se oddálily...nevím čím to je....snad tím že rosteš..." mluví a mluví....je mi dobře....nakonec jí řeknu co mě trápí....
"Lásko jsem doma....co je k večeři??" zavýskne fotr ode dveří a vyruší tu idylu....i když to nechci přiznat bylo mi aspoň trochu dobře.....ale nesnáším ji....nebo....rychle zaplaším myšlenky na to mít ráda máti...... Je to slabošský.....myslím....a je to jedno....byla to poslední taková chvíle....už nikdy.....nebo....ne...rychle ty myšlenky zaplaším třísnutím hlavou do zdi....auuuu......zakřičím.....v prostřed čela se mi objeví boule...je velká jak půl zeměkoule.....připadám si směšně.....začnu se nahlas chlámat.....válím se smíchy po zemi....cha cha.... Fotr stčí květák do pokoje a zírá na mě jak na marťana...."Co čumíš!" štěknu a chlamu se dál....."Nebuď drzá nebo se z toho pokoje nedostaneš ty huso!" schladí mě...no co.....bóóóóže.....toho se tak leknu.... Za chvíli mě máti zavolá k večeři.....jsou špagety....i když je nesnáším....dneska u večeře si normálně povídáme.....i s fotrem....s tím ne moc ale i tak....takové chvíle neznám....pak si prohlížíme staré fotky...Je mo dobře....bohužel vím že jen na chvíli.....ráno bude zase hrozné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ....... ....... | 9. května 2007 v 17:35 | Reagovat

To je tvůj deník???

2 piffinka piffinka | Web | 9. května 2007 v 18:01 | Reagovat

neeeeeee........to je jen příběh.....i když....;-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama