Červen 2007

Deník princezny depresí.....VII.

2. června 2007 v 17:15 | Piffísek |  Moje příběhy...
Kapitola VII.
Sakra...flaška se rozbila kousek nad jeho hlavou...kruci...mohla sem ho zabít...Ale co...dobře by bylo...uklidňuju se...Ječím na něj dost sprostý slova....nevím ani odkud je znám...je mi to jedno.. On mě zradil!!! Všecko jim prásknul....mluvil se mnou jen jako doktor.....hajzl jeden!!! "Uklidni se zlato!" slyším matku...jako z dálky....přibližuje se ke mě....otáčím se a utíkám do pokoje...Zabouchnu dveře a zastavím je skříní......Pouštím na plné pecky rádio.....tančím po pokoji a zpívám abych neslyšela.....Asi po půl hodině zmlknu a ztiším rádio....přes skříň skoro nelsyším.....jen huhňavé zvuky..."No tak Pomněnko vylez!" slyším Marka....říká mi mou starou přezdívkou...je z dob kdy....kdy jsem měla kamarádky....kluka....bylo mi 10..."Vypadni!!! Zradil si mě! Slíbil si že to nepráskneš!" zavřískám....je mi z něj na blití....najednou....zatočí se mi hlava a padám na zem....nevnímám nic....vidím jen hvězdy....a pak...je tma...Zdá se mi sen....jsem v ráji...všude okolo flašky vodky....vodárna....je mi krásně...chci se rozběhnout k jedné z flašek...najednou mizí...mění se v rodiče....chci utéct....nejde to...nemůžu se ani hnout...chci křičet....ječím jako blázen....
"Pomněnko vstávej...."pohladí mě někdo po tváři....Prudce se posadím....jsem v pokoji rodičů...nademnou sedí Marek s mokrým kapesníkem a otírá mi čelo..."Omdlela jsi Pomněnko.....museli jsme skoro vypáčit dveře....měl jsem o tebe strach! Vaše jsem poslal pryč...musíš být v klidu...." mele jakoby mě to zajímalo...pche...ubožák dolejzá...chci vstát a jít pryč....Chytne mě za ruku a nepustí....stáhne mě k sobě na klín...."Co to..." chci říct....ale...nemůžu....drží můj obličej v dlaních... Nevím proč....přiblížím se k němu....najednou se naše rty spojí.....má je měkké...horké....."Pust!" odlepím se od něj...... Pustí mě, ale nenechá mě odejít......usadí mě na postel....položí na mě peřinu......"Klid Pomněnko....nic jsem jim neřekl...." začne zcela scestně s jakous takous omluvou..."Fakt?" doslova zakuňkám....z toho polibku....jsem.....jak to říct? Vykolejená? Ale.....bylo to nádherné....nic takového jsem ještě nezažila....Dost! Nemůžu se teď zabouchnout....ne! Nechci.....nemůžu....nejde to.....já......ho miluju...."Pomněnko......je ti líp?" starostlivě mě pohladí po tváři......"Hm...." kníknu...."Proč si to udělal?" zeptám se...zní to hloupě...ale....no a co...."Co?" dělá hloupého..."Ten....ta...pusa..." řeknu vyhýbavě a cítím jak rudnu....před nikým jiným jsem nikdy nezrudla....."Protože jsem to už nevydržel...." přizná a chytí mě za ruku....už teď vím že jsem ztracená...
"Kde je Mareček?" křičí máti ode dveří.....Neodpovím...odešel před hodinou....za tu dobu jsem přemýšlela co k němu cítím.....asi....asi ho......MILUJU! Tohle jsem nezažila už dlouho....polibek s ním byl nádherný....toužím po dalším.....chci cítít jeho vůni..."Koupila jsem ti sukni zlato!"řekne máti a vpochoduje do pokoje s maskáčovou mini...."A k ní topík....budeš v tom vypadat skvěle!" mele a přitom na mě mrkne....Ač nerada tak si sukni zkusím....padne jako ulitá....k ní růžový topík s lebkou......"Moc ti sluší...." hučí do mě máti....a bohužel...má pravdu......Vypadám jako někdo jiný...."Děkuju mami..." zahučím dojatě....nechci brečet....teď ne! "Není zač zlatíčko! Budeš se v ní určitě líbit Marečkovi!" řekne a já konečně vím odkud vítr vane...ale.... Je to divné...necloumá mou vztek...mám...radost...pocit který jsem zažila před dlouhými měsíci...K dokonalosti mi schází ještě mřížkované punčocháče, které mi taky dá.....až na.....ty jizvy...musí se zahojit....jinak...jsem celkem hezká....postavu mám akorát...nejsem hubená ani tlustá...Prsa mám tak akorát...jen to mikádo....potřebuju aby mi dorostlo.....Při pohledu na jizvy mě nebezpečně pálí oči....matka pochopí a odpochoduje..."Za 10 minut je večeře!" zakuňká ještě a zavře dveře...já si ve svém novém ohozu sednu na postel...a svatosvatě slíbím že už se nikdy nepořežu....a hlavně nebudu pít! Nikdy!! Kvůli Markovi..

Moe poezie číslo V.

1. června 2007 v 15:56 | Piffinka |  Básničky a citátky...by me...
Je to básnička kterou jsem psala hodně na dně....
Smutek a stesk...
Smutek i stesk jdoucí ruku v ruce ...
natahují po mě své hubené ruce...
Nechci se jim oddát...
natahují ruce pořád...
Nikdo mi nepomůže....
někdo ale za můj stesk může...
Někdo kdo to netuší....
pro toho mé srdce už nebuší...
Vstát a říct dost se snažím...
každé krásné chvíle si vážím....
Nejde jen tak se radovat....
chtěla bych ale nejde to...
Je to těžké jako beznohého koně okovat...
snad jednou už kruci přejde to...
Plané padající slzy počítám...
padají stále a pořád...
Zlé dny od hezkých odčítám...
ale stesk je velký neřád...
Nejde jen tak sám, potřebuje odehnat....
musím ho svým smíchem pokaždé popohnat.....

A další anketka....jen tak pro radost...

1. června 2007 v 15:45 | Piffísek |  Anketky..
Hlasujte sluníška...

Photos by me...number IV.

1. června 2007 v 15:43 | Piffísek |  Fotky by me...
Další moe fotešenky....zase mixík z dovči...
Tohle je čmeličkáááá....
Jakasik divná mouha.....hyht...
Ehmmm tohle sama nevím co je...asi šutry...
Stromečeeeek....
A pro dnešek poslední....nece se mi zmenšovat...ketičky...
Příště vám to vynahradím...papík