Deník princezny depresí...X.

1. září 2007 v 11:05 | Piffísek |  Moje příběhy...
Kapitola X.
Je to tu divné...sousedovic kluk na mě pořád kouká....Asi mu fotr něco řekl...včera byla celá jejich rodinka u nás.. Zabednila sem se v podkroví a radši přemýšlela o Markovi...jak se asi má....Chtělo se mi brečet...jsem tu tak sama...Ale na druhou stranu....mám tu toho obrovskýho psa...Jmenuje se Koulička....Včera jsem se nad jeho jménem koulela pod stolem...Takový kolos a jmenuje se jako nějaký malinký pejsánek...Je s ním strašná zábava....Pořád mi nosí jídlo nebo hračky.....Dokonce jsem s ním běhala po zahradě a hrála si jako malé dítě....sice jsem musela vypadat jako blázen, ale pomohlo mi to nemyslet na Marka...."Jedeme nakupovat! Hlídej tady jasný!" zamručí nade mnou fotr a vytrhne mě ze snění...."Proč? Já chci s váma!"štěknu...."V žádném případě! Pak jedeme za máminou přítelkyní a tam nepojedeš s náma! Udělala bys nám jenom ostudu!" štěkne fotr a ve mě se zvedne vlna vzteku..."Tak si polibte pr..."¨chci doříct, ale přiletí mi facka, že málem spadnu...."Zůstaneš tady a konec řečí!" dořekne a otočí se na podpatku...Je mi zle...Mlátí mě jako malého fakana....Ač jsem Markovi přísahala nedokážu to a jdu si otevřít láhev vodky z likérníku....Loknu si jednou.....dvakrát....a je mi skvěle...dokonce jen tak ve spodním prádle ve kterém jsem se opalovala vyjdu na balkon a zpívám si.....Ten kluk odvedle zrovna hraje s rodiči badminton a zírá na mě jako spadlej z višně....Taky mi může....
"Vstávej! Slyšíš?" třese se mnou někdo......Ležím v posteli....netuším jak jsem se tu vzala...Třese se mnou ten syn souseda...."CO? Kde to sem?" huhňám a mnu si spánky...V hlavě mi snad někdo buší na kovadlinu....Asi sem omdlela.....nevím kdy....."U vás v pokoji ty trdlo...pěkně ses zřídila...Takhle opilou holku jsem viděl poprvé..." směje se ten mamlas a podává mi sklenici černé kávy... "Tvoje mínus....a co tu vlastně děláš?" zavrčím a vybičuju se aspoň k jízlivosti...."Viděl sem jak padáš na balkoně k zemi....otec mě sem poslal.....že prý tě nemůžu nechat nahou ležet na zemi...ale být po mém nechal bych tě tu...jen si tu kocovinu užij....Takhle se zřídit..." mele a mele....."Hele jestli si přišel poučovat tak vypadni!" štěknu a chci vstát...Nohy mě ale zradí a nebýt jeho tak se kácím na zem...Hlava se mi točí jako na kolotoči....."Pozor! Nebo si natlučeš.....Alkoholová princezno..." zašklebí se a položí mě zpátky do postele...."Neříkej mi tak......" zamumlám a koukám z okna..."Na napij se...to pomůže...." podává mi hrnek něčeho kouřícího...."Co to je?" zatvářím se nejistě a koukám na kouřící obsah hrnečku..."Šalvějový čaj..." odpoví a upřeně se na mě dívá..."Co je?" vrčím ale usrknu čaje...ač nerada tak zamlaskám blahem...je výborný...."Přemýšlím proč se tak hezká holka opíjí do němoty..." řekne zamyšleně....."To bys nepochopil.......rodiče ti to ale rádi potom vysvětlí...fotr bude řádit...krucifix..." brblám a dál piju skvělý čaj..."Neboj....nedoví se to....pokud jim to sama neřekneš...." zaskočí mě....Netuším proč to dělá...ale jsem ráda....Povídáme si ještě skoro hodinu.....a je mi dobře....Nakonec odejde a já usnu....
"A-ano..." zašeptám do telefonu..."Ahoj Pomněnečko moje....jakpak se máš?" zaševelí Markův hlas a já vím že mu řeknu všecko o tom co se stalo ráno....nemůžu jinak...nechci mu lhát...."Marku....já....já sem to nezvládla.....promiň prosímtě..." nezvládnu to a do telefonu se hlasitě rozvzlykám...Marek nejdřív nechápe ale pak mu to dojde...Uklidňuje mě a vyzvídá co se stalo...všecko mu vyslepičím..."To bude dobré Pomněnko moje...neboj.....zítra za tebou přijedu....budu s tebou....Vymluvím se na události v rodině a přijedu....bude dobře moje Pomněnko..." slíbí a mě je čím dál hůř......"Nezvládla jsem to Marku...jsem slaboch...nedokážu dodržet sliby....je mi ze mě zle..." vzlykám a sama sobě spílám..."Nemůžeš za to Pomněnko! To ten tvůj blbej otec....pěkně ho seřvu...neboj....zítra jsem u tebe...." uklidňuje mě a začíná mi být líp....těším se na jeho objetí...."Marečku...Miluju tě....chci být v tvém objetí....dnes i zítra...." šeptám do telefonu..."Už zítra se dočkáš....Budu tě držet v objetí jak dlouho budeš potřebovat....Miluju tě moje modrá Pomněnečko...." šeptá Marek...Je mi pořád líp a líp.....těším se na jeho objetí....rty....oči...i hlas...Nakonec hovor ukončím úplně zpitomělá láskou.....touhou...dokonce dobrovolně vezmu Kouličku na procházku...Fotr je z toho na větvi a máti se jen podivně tlemí.....hnusáci jedni...Ostudu bych jim chudáčkům udělala...Je mi z nich na blití....Ještě že mám Marka....NAkonec k mému udivu zkončím u sousedů na šalvějovém čaji.....Jsou milí...celá rodina....nikdo se nezmiňuje o tom co se ráno stalo...smějeme se vtipům a mě je líp než z vlastní rodinou....ach jo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 2. dubna 2008 v 10:34 | Reagovat

to je fakt hrozný ,já jsem podobný situace taky zažívala ale toho tátu bych nepřála nikomu možná jen jemu samýmu.

2 piffinka piffinka | 2. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

tak to jo no......todle je nejhorší...špatný rodiný zázemí udělá hodně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama