Říjen 2007

Moe poezie číclo XII.

28. října 2007 v 9:51 | Piffísek |  Básničky a citátky...by me...
PLÁČU
Pláču a nevím proč...
Slzy stékají po tvářích...
Je to jak nekonečný kolotoč...
Končící na mých polštářích...
Pláču pro něj nebo jen pro smutek?
Nevím a neví to ani nebe ani hvězdy...
Udělala jsem jeden hloupý skutek...
Který se nedá napravit nikdy...
Dívám se z okna na nebe....
Můj pláč vidí jenom tma a měsíc....
Na nebi vidím odraz tebe....
Chci tě jen políbit, nic víc..

Moe poezie číclo XI.

25. října 2007 v 20:01 | Piffísek |  Básničky a citátky...by me...
LÁSKA k tobě
Láska k tobě mě ničí čím dál víc....
Čím víc tě miluju tím víc děláš, že pro tebe jsem nic...
Každý moje slovo a pohled do země zadupeš...
Moje srdíčko bolestí křičí: Co ještě víc než mé ponížení chceš?
Srdce mé se na kusy rozbilo a ty kusy se v širý kraj rozlétly..
Tys mě začaroval aby mé křídla více nevzlétly...
Jsem jako kytka bez vody a sluníčka...
Uvadlá jako pod sněhem poslední kytička....
Chodím jako tělo bez duše a bez smíchu jsou mé rty...
Za to všecko můžeš jen ty, křičím: Jenom ty!
Proč neustále mě ponižuješ a bezdůvodu ničíš?
Copak mé nářky a tiché sténání neslyšíš?
Nechci dál tě milovat a ničit svůj úsměv víc...
Lidé se ptají: Proč povadlé jsou tvé rty čím dál víc?
Ty to nevidíš a nechápeš ani trochu...
Chci ti jen říct kdybys to čet milej hochu:
Že milovala jsem tě víc a víc...
I když ses ke mě choval zle a hezkého neřekl nic...
I přes nadávky mé srdce pořád naději mělo...
A tu naději doufám mít víc chtělo..
Každou noc pro tebe jsem do polštářů brečela...
Už nikdy víc jsem tě milovat nechtěla..
Ale když jsem se do tvých rtů a očí znovu podívala...
Zase a zase se rána v mém srdíčku otvírala...
Teď už vím jediné...
Mé srdce šíp amorův snad jednou jedinkrát nemine...
Když okolo ten pravý půjde....
A můj zkomírající plamínek v očích mu neujde...
Bude ten jediný a láska bude pravá...
A bude od obou tak jak se to vždycky stává...
Už nebude se ničit pohledy na tebe...
A když ano a potkám tě radši budu koukat do nebe...
Takže jediná má poslední slova: Už nebudu tě snad nikdy milovat znova!!!
Tak zlatíčka...tohle píšu tak že přes slzy srdce nevidím...ale snad to bude ok...snad

Deník princezny depresí.....XII.

25. října 2007 v 11:42 | Piffinka |  Moje příběhy...
Kapitola XII.
Když se ráno probudím vedle Marka je mi najednou krásně......Nemám ani kocovinu ani vztek na všechny.....Jsem zamilovaná....tak moc a tak vášnivě jako ještě nikdy......Sleduju jak pravidelně oddechuje.....Vypracovaný hrudník se mu rytmicky zvedá.....je pečlivě oholený ale dole mu jde od pupíku níž proužek chloupků.......Jak se mohl někdo jako on zamilovat do mě? A miluje mě vůbec? Tyhle otázky mi dají důvod se zamyslet.....co se mu na mě líbí....jsem obyčejná......a ještě k tomu závislá na alkoholu a sebepoškozování.....Tenhle trpký fakt se mi zahryzne hluboko do srdce......Otočím se k Markovi zády....nechci, aby první co viděl když se probudí byly moje slzy......Stočím se jako kočka do klubíčka a slzy máčejí naducaný polštář....Snažím se nevzlykat, ale nejde to...nechci ho vzbudit, ale nemůžu jinak......Za chvíli je téměř nemožné, aby mě nikdo neslyšel.....Snažím se ztišit polštářem přitisknutým ke tváři.....Po chvíli cítím jak mě Marek pohladí po zádech.....Přitiskne se ke mě a políbí mě na krk.....jeho prsty jakoby zkoumaly každý centimetr mého tělo.....Za chvíli má ruku pod tričkem, které jsem si zapomněla sundat....Jemně se dotýká zad i břicha.......Oddálím polštář od tváře a on setře moji poslední slzu..."Co se děje Pomněnko?" ptá se něžně a otočí mě k sobě...."Mám strach.....nechci abych se do tebe zamilovala a tys mě pak odkopnul...můžeš mít tisíckrát lepší holku než ...." nedořeknu.....z krku se vydere další vzlyk....a zase se mi koulejí slzy...On mě k sobě přitiskne a líbá mě do vlasů....."Pomněnečko moje hloupoučká.....Jak si můžeš tohle myslet....Miluju tě celým svým srdcem a nedokázal bych tě nikdy opustit....věř mi..." slibuje a já nemůžu jinak než mu věřit...Těm jeho očím a rtům prostě nedokážu odolat.....Zvednu mokré oči a přitisknu své rty k těm jeho...Má je hebké a horké....Líbáme se dlouze a láskyplně....takový pocit jako s ním jsem nikdy nezažila.......Za chvíli leží jakoby nademnou a sundává mi triko a lambádku......Nejsem sice nevyvinutá, ale tohle spodní prádlo je pro mě nejpohodlnější...."Já...." snažím se něco říct, ale Marek mě umlčí a pošeptá: "Jen klid Pomněnko.......chci poznat každy centimetr tvého nádherného těla......" Pak už jeho ruce i rty mapují celé moje tělo...zezačátku se stydím a snažím se aspoň trochu zakrtý ale nakonec ho chytím kolem krku a užívám si té nádhery...
"Hej vy dva budete tak laskavi a vylezete???"buší fotr na dveře a já málem vzteky vyletím z kůže.....zrovna teď musí otravovat...."Jdi do..." nedořeknu.....Marek mě umlčí polibkem a sám vstane a jde fotrovi otevřít..."Jen se oblečeme a přijdeme dolů..."zahuhňá mezi dveřmi..."Vy ste nazí?? No to snad ne? Tak já mám doma ožralku a navíc šlapku?" zuří fotr a snaží se dostat dovnitř....Marek naštěstí dveře nepustí a slušně a klidně dpoví: "Je jí dost na to aby mohla něco mít s mužem...a navíc vůbec nic nebylo...nemusíte mít strach Pavle!" Je to poprvé co otci řekl jménem....Fotra to zřejmě uklidní....pustí kliku a jen dořekne že bude snídaně a odkluše.....Já jsem vzteky bez sebe..Vyletím jen v kalhotkách z postele a vztekle si oblíkám triko....."Jak mohl....ten...ten.....hnusnej haj.." chci doříct, ale Marek mě přeruší: "Pomněnko uklidni se....nenadávej....Má o tebe strach....bojí se že o tebe přijde....nedává to jinak najevo, ale to že je k tobě hnusný je hlavně kvůli toho že sám jako mladý pil...a ví jaké je se z toho dostat....možná ti to neřekl, dusí to v sobě...neříkej mu že to víš...a navíc ti vztek stejně nepomůže....zkus jeho nadávky a ponižování ignorovat....a nebo najděte komspormis...." uklidňuje mě..."Ale jak? Tos neviděl jak se chová? Jako bych byla malomocná...ožralá a věčně v rauši....tohle přece nejde...chová se ke mě jako k něčemu hnusnýmu....Nedá se s ním mluvit...." vztekám se a rázuju naštvaně po pokoji...."Musím ti dát za pravdu...tvůj otec je strašně horká hlava a cholerik....ale musí být aspoň jedna vzpomínka, kde jste si rozuměli....Jeden den......jedna minuta....a už se uklidni...sedni si..." mluví rozvážně a tak nakonec sedám vedle něj a položím si hlavu na jeho rameno..."Já nevím...nepamatuju....počkej......Jo....bylo to zrovna když mi bylo 12..Měla sem narozeiny....byla velká oslava....s ním sem vařila oběd....strašně sme se u toho nasmáli...házeli jsme po sobě bramborama.....A pak jsme šli na procházku..celá rodina...bylo mi úžasně...ale pak jsem si našla tu partu....Chodila sem s něma...chlastali sme a domů sem chodila věčně opilá a zhulená...od té doby......ach jo..." vzpomínám........a uvědomuju si že jeho důvěru jsem zničila sama..alkoholem a hádkami...."Vidíš...aspoň jeden den jsi byla šťastná......myslím, že za to trochu můžeš ,že se tak chová...tím cos dělala sis odradila hodně lidí viď?" přemýšlí a dívá se z okna.....Mlčím a jen přikývnu........má pravdu...ve všem...Pak se převlíkám a Marek jde zatím dolů na záchod...
"Dobré ráno Marečku....." zaševelí máti jakmile vlezeme do kuchyně....jsem uklidněná a připravená to fotrovo ponižování ignorovat....."Dobré ráno Naďo....." odpoví a ruku v ruce sedáme ke stolu....Máti se předvedla...udělala vajíčka...slaninu, tousty a dokonce i koupila džus....Jen kvůli Markovi....Proč to nědky neudělala kvůli mě...nestojím jí za to? "Haló Země volá Mars!" žduchne do mě někdo a vytrhne mě z přemýšlení...."Ach...co?" zahuhňám....."Chceš tousty nebo veku?" ptá se fotr.....Udivuje mě, že se ptá slušně...."Jo....tousty.....a prosím podej mi marmeládu...." odpovím a natáhnu ruku k talířku, který mi podává....Naše oči se na chvíli střetnou....a....on se na mě usměje....ne křivě...ale...tak nějak otcovsky...Udiveně se podívám na Marka...on jen spiklenecky mrkne...Tak proto šel na záchod.....Chtěl mluvit s fotrem...Jak já ho miluju......U snídaně je nejdřív ticho, ale pak máti napadne přinést staré fotky z dob kdy jsme byla miminko....Společně si je prohlížíme a smějeme se jako o život.....byla jsem takové to typicky baculaté dítko...O některé fotky se dokonce s Markem přetahujeme a zamažeme je máslem......."No...půjdu umýt nádobí..." řekne najednou máti..."Pomůžu ti! " vyhrknu najednou a fotrovi šokem upadne toust přímo na zem....."To....nemusíš...zvládnu to...." odpoví máti,ale já přesto začnu sbírat nádobí a nosit ho do dřezu...."Děkuju ti zlatíčko....ach....mám tě moc ráda..." řekne máti když se pustím do utírání a obejme mě....Jsem překvapená, ale taky ji obejmu..."Mám tě taky ráda.....mami...." zašeptám a pořádně ji stisknu....."Eskymačký!" vyhrkne najednou...Je to náš starý zvyk...vždycky se obejmeme a uděláme eskymácký pozdrav...."Tak dlouho sme tohle nedělaly....chybělo mi to....tolik ses mi oddálila...." vzlykne....."Asi dospívám.....ale nikdy nepřestaneš být moje úžasná mamina......Amina.." odpovím jí a řeknu jí její přezdívkou kterou jsem jí řikala kdysi....Obě tam tak stojíme a mlčíme...Nakonec se pusítme do úklidu a za chvíli už sedíme s fotrem a Markem v obýváku a díváme se na rodiné video...kéž by to takhle zůstalo navěky...Kéž by

Poradím a pokecám...

20. října 2007 v 13:43 | Piffinka |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Ahojka zlatíčka......jelikož jsem rubriku Poradím a pokecám měla už na předešlém webu a docela se osvědčila.....tak ji dávám i sem....Můžete psát jak do vzkazů tak na moni.monas@seznam.cz a to s jakýmkoli problémem....pokud to bude v mých silách tak bleskově odpovím a budu se vám snažit pomoct...s láskou...rodičema....školou a rovnátkama....takže pište a nestyďte se

Moe poezie číslo X.

13. října 2007 v 14:24 | Piffísek |  Básničky a citátky...by me...
PROČ??
Proč mě každý za malé děcko má?
Chci ječet: jsem už skoro dospělá!
Máminých sukní už se dávno nedržím a sama venku klidně do osmi vydržím...
Nepotřebuji už hlídat jako malá...
Touha žít za sebe ze mě takřka sálá...
Oni to ale nevidí a přes oči pásku mají...
Můj normální názor vůbec nevnímají....
Jak jim je dokázat že sama o sebe se postarat dokáži...
Když mi jejich srovnání s mladší sestrou překáží...
V pět buď doma! nakáží a dost...
Je to spíš pro smích než pro radost...
Všichni chodí v osm a víc...
Já max. do sedmi nic víc...
Chci to změnit ale netuším jak..
Oni snad vše mají naopak..
TAK SAKRA PROČ

Moe poezie číclo IX.

13. října 2007 v 14:16 | Piffinka |  Básničky a citátky...by me...
ŽÁRLÍM
Žárlím na slunce co tvou tvář hladí...
Žárlivě hlídám jaké holky tě svádí...
Sama nevím proč to cítím...
Jen propastí žárlivosti se řítím...
Štvou mě pohledy co na jiné holky házíš....
Ve dne i hluboký noci mi scházíš...
Tvé doteky a rty ochutnat toužím...
Bez tvé přítomnosti sama se venku soužím...
Kolem spousta přátel, ale cítím se sama a opuštěná....
Smutně střežím všechna slova z tvých rtů ke mě vypuštěná...
Nechci dál se trápit žárlením....
Nechci milovat tvé oči...
Tvé pohledy jsou pro mě mučením....
A celý den jen kolem tebe se točí...
Heh tak todle sem napsala v pátek.....ten člověk o kterém píšu to naštěstí nikdy nezjistí....

Deník princezny depresí...XI.

13. října 2007 v 14:10 | Piffinka |  Moje příběhy...
Kapitola XI.
Už od rána se těším na Marka...Na jeho objetí...polibky...hlas..."Hej vstávej!Si jak z jinýho světa...Jak rozsvícenej lampion.." vrčí na mě fotr a vytrhne mě ze sladkého snění..."Závidíš?!"štěknu a jsem z něj totálně zhnusená..."Vypadni!!" vřískne a já s odhozením veky s máslem vystřelím z cizí kuchyně..."Ten ubrus vypereš!" ječí za mnou, ale to už zapínám discmana a neslyším ho...Mlátím vším co mi padne pod ruku....chytá to i skříň...s žuchnutím se skácí k zemi..Já se kácím taky...už dál nemůžu...nezvládnu to...potřebuju se napít...zapomenout na všechno...po tváři se mi kutálejí hořké slzy smutku a stesku...Nechávám je stékat na koberec...Je jich čím dál víc...Proč musím mít tak příšerné rodiče......Tolik závidím spolužačkám, které mají chápavé rodiče....Najednou mi něco dojde....ze zhora skříně se skutálela láhev plná zlatavé tekutiny...Okamžitě poznám, že to je whiskey....ta zlatavá nádhera, která pomáhá zapomenout.....Přikutálím ji k sobě a přičichnu....Panebože, až se mi zatočí hlava jak krásně voní...přibližuju ji ke rtům a pořádně si loknu.. Chutná božsky....jde vidět že byla drahá...minmálně 2000, ale to je mi jedno....Sice si nadávám, že jsem to nevydržela, ale takový malý lok mě neopije...nebo...Dávám si ještě jeden...docela maličký...whiskey se rozlívá tělem.....pomalu se uvolňuju......nemyslím na depku....jen na ten nádherně sladký pocit...a....Napiju se znova......už nejde přestat...chovám se jako starý alkoholik....a možná i jsem....Nezajímá mě to...nezajímá mě ani to co jsem slibovala Markovi...není tu a než přijede budu ok...snad...
"Mátí!" škytnu, když se vypotácím z pokoje...Vypadá jako po výbuchu...a vévodí mu prázdná láhev od whiskey...Dohopkám rozjařeně schodištěm do kuchyně......Nikde nikdo...jen na stole leží malý bílý papírek..."Js-me-me n-a -n-á-kup-ech-ch..." slabikuju nahlas a dochází mi, že kromě mě a Kouličky v domě není vůbec nikdo.."Količko poť ku mě...notáák.." honím psa, ale ten zaleze do boudy..."Tak si polib kreténe!" štěknu a potácím se do obýváku.."Všichni se na mě vysrali....každej....zdechněte....všichni....nechte mě žíít" vřískám jako smyslů zbavená...Z whiskey mi jako zázrakem není líp ale mnohem hůř..."Já chci umřít...zemřít...napořád..." lkám a mačkám sametový polštář....Koulička vystrčí čumák z boudy a upřeně mě sleduje.."Nečum příšerro..." zařvu na něj až se znova vyděšeně schová do boudy...mám na nějm vztek....mám vztek na všehcny.....ale hlavně na sebe...Najednou se ke mě Koulička připlíží a olízne mi ruku růžovým jazykem....Chci ho praštit, ale když se podívám do jeho černých upřímných očí, tak nemůžu....Místo toho se sesunu k němu na zem a brečím do jeho husté srsti...Slzy do ní padají jako do studny...pes sem tak zafuní a olizuje mi tváře...."Promiň Kouličko...sem pitomá a k ničemu...." omlouvám se mu a cítím že mě pes pozorně poslouchá..Nakonec si lehne a já lehám na něj...spát se mi ale nechce.....zírám před sebe a drbu Kouličku za ušima...pes spokojeně odechuje a já mu závidím, že je tak smrtelně klidný.....Tak....
"Pomněnko?!" slyším někoho říkat...Zvednu uslzené oči ze psovy mokré srsti a zjistím , že Marek už přijel..Chci se zvednout a jít k němu, ale nohy mám jako z olova...Okamžitě se kácím na gauč a nemám sílu vstát...."Pane bože Pomněnko....co se ti stalo? Zase otec?"vyptává se Marek, hladí mě po tvářích a sedá ke mě na gauč...Nemám sílu mluvit....jenom tupě zírám a kývám..."To bude dobré....Pomněnečko moje..neboj...uvařím ti kávu a bude dobře..všechno mi řekneš....jenom lež..." utěšuje mě a jde uvařit silnou čerou kávu...Po chvíli je zpátky s kouřícím hrneček plným horké čeré tekutiny....Posadím se a pořádně se napiju....Káva zahřívá jícen i celé moje bolavé tělo.....Bohužel na bolavou dušičku je krátká...."Ja jsem tak koukal tak si zase pěkně řádila co..." pousměje se a jemně se dlaní dotýká mých tváří a rukou..."To....to....kv-kvů-kvůli fo-tra..." kuňknu odevzdaně na vysvětlenou a přitulím se mu do náručí...Díky kávě se postupně vzpamatovávám a vyklopím mu co se stalo...Marek jen poslouchá a sem tam kývne....Cítím že mě chápe a stojí úři mě...."Pojď Pomněnko..lehneš si a já mezitím uklidím tu spoušť co jsi zase nadělala..." řekne ve chvíli ticha a v náručí mě odnese do postele.....Sleduju jak ulízí ten nepořádek....Je mi strašně trapně, ale jemu to nejspíš nevadí....Uklidí celý pokoj do předchozího stavu a flašku hodí z okna......Pak si ke mě lehne.....Předtím si ale sundá mikinu i tričko, aby nebyl spocený......Má nádherně vypracovaný hrudník....jemně ho hladím a sem tam políbím......pod peřinou cítím, že mu to není nepříjemné...Jeho vzrušení jde cítit i přes rifle.....Hladí mě po ramenou.....a krku......nelíbá....jen se jemně dotýká horkými rty plnými touhy...."Miluju tě Marečku......víc než si myslíš..." pošeptám mu do ucha...."Já tebe taky Pomněnko, ale nechci to uspěchat.....máme na sebe dost času...." odpoví a vtiskne mi polibek i do vlasů.....Pořád mě hladí a líbá dokud neusnu přenádherně šťasná....

Moe poezie číclo VIII.

13. října 2007 v 13:16 | Piffísek |  Básničky a citátky...by me...
Mno po dlouhá době se ve mě ozvalo mý básnický střevo...tak tady ho máte...
LÁSKA
Láska je slovo, láska je cit...
můžeš proň zemřít a můžeš i žít...
přichází nezvána a bez ťukání...
a pak se tvým srdcem bláznivě prohání...
bývá vyslyšena či odmítnuta
ale vždy je hluboko v srdci uzamknuta...
je krásná ale i krutá...
nevyslyšená vztekle do srdce díry kutá...
nejde ji odehnat a zavřít fvířka od srdce
i malinkou škvírou se doň dostane a drží hluboce...
čekej na lásku s očima dokořán..
jinak ti uletí jako ten kormorán..

Básničky od Kačky

6. října 2007 v 19:19 | Piffísek |  Básničky a citátky...by me...
Tak tohle je pár básniček a citátků od mojí kámojdy Kačí....si je užijte...fakt se povedly..
Proč je láska tak zlá?
proč se rozhodne sama,
a mě se ani nezeptá?
proč tě přepadne náhle?
z nenadání a hloubě?
co to znamená láska?
krok do neznáma?
hloupá sázka?
věc jako žádná jiná?
většinu lidí už zmátla,
je jako trn v srdci,
někdy strašně krásná,
někdy se v rohu krčí

-když plamen lásky hoří,všechno se zdá světlé,ale když zhasne,vše zahltí tma
-když slunce zapadne,vidím tě v srdci
patřilo mu celé srdce,
patřila mu celá duše,
on však zranil její city,
on však zhasl její zář,
ale proč jen netušila,
jaký on je lhář?

1.)odlišní lidé nemají šanci se prosadit tak,jak by chtěli
2.)lásko skolí každé srdce,i to,co se jí brání
3.)zradit přítele,se NIKDY nevyplácí
4.)láska není opak nenávisti,ale nenávist je opak lásky
Mno nwm jak vy ale myslím že s Kačí něco bude