Deník princezny depresí...XI.

13. října 2007 v 14:10 | Piffinka |  Moje příběhy...
Kapitola XI.
Už od rána se těším na Marka...Na jeho objetí...polibky...hlas..."Hej vstávej!Si jak z jinýho světa...Jak rozsvícenej lampion.." vrčí na mě fotr a vytrhne mě ze sladkého snění..."Závidíš?!"štěknu a jsem z něj totálně zhnusená..."Vypadni!!" vřískne a já s odhozením veky s máslem vystřelím z cizí kuchyně..."Ten ubrus vypereš!" ječí za mnou, ale to už zapínám discmana a neslyším ho...Mlátím vším co mi padne pod ruku....chytá to i skříň...s žuchnutím se skácí k zemi..Já se kácím taky...už dál nemůžu...nezvládnu to...potřebuju se napít...zapomenout na všechno...po tváři se mi kutálejí hořké slzy smutku a stesku...Nechávám je stékat na koberec...Je jich čím dál víc...Proč musím mít tak příšerné rodiče......Tolik závidím spolužačkám, které mají chápavé rodiče....Najednou mi něco dojde....ze zhora skříně se skutálela láhev plná zlatavé tekutiny...Okamžitě poznám, že to je whiskey....ta zlatavá nádhera, která pomáhá zapomenout.....Přikutálím ji k sobě a přičichnu....Panebože, až se mi zatočí hlava jak krásně voní...přibližuju ji ke rtům a pořádně si loknu.. Chutná božsky....jde vidět že byla drahá...minmálně 2000, ale to je mi jedno....Sice si nadávám, že jsem to nevydržela, ale takový malý lok mě neopije...nebo...Dávám si ještě jeden...docela maličký...whiskey se rozlívá tělem.....pomalu se uvolňuju......nemyslím na depku....jen na ten nádherně sladký pocit...a....Napiju se znova......už nejde přestat...chovám se jako starý alkoholik....a možná i jsem....Nezajímá mě to...nezajímá mě ani to co jsem slibovala Markovi...není tu a než přijede budu ok...snad...
"Mátí!" škytnu, když se vypotácím z pokoje...Vypadá jako po výbuchu...a vévodí mu prázdná láhev od whiskey...Dohopkám rozjařeně schodištěm do kuchyně......Nikde nikdo...jen na stole leží malý bílý papírek..."Js-me-me n-a -n-á-kup-ech-ch..." slabikuju nahlas a dochází mi, že kromě mě a Kouličky v domě není vůbec nikdo.."Količko poť ku mě...notáák.." honím psa, ale ten zaleze do boudy..."Tak si polib kreténe!" štěknu a potácím se do obýváku.."Všichni se na mě vysrali....každej....zdechněte....všichni....nechte mě žíít" vřískám jako smyslů zbavená...Z whiskey mi jako zázrakem není líp ale mnohem hůř..."Já chci umřít...zemřít...napořád..." lkám a mačkám sametový polštář....Koulička vystrčí čumák z boudy a upřeně mě sleduje.."Nečum příšerro..." zařvu na něj až se znova vyděšeně schová do boudy...mám na nějm vztek....mám vztek na všehcny.....ale hlavně na sebe...Najednou se ke mě Koulička připlíží a olízne mi ruku růžovým jazykem....Chci ho praštit, ale když se podívám do jeho černých upřímných očí, tak nemůžu....Místo toho se sesunu k němu na zem a brečím do jeho husté srsti...Slzy do ní padají jako do studny...pes sem tak zafuní a olizuje mi tváře...."Promiň Kouličko...sem pitomá a k ničemu...." omlouvám se mu a cítím že mě pes pozorně poslouchá..Nakonec si lehne a já lehám na něj...spát se mi ale nechce.....zírám před sebe a drbu Kouličku za ušima...pes spokojeně odechuje a já mu závidím, že je tak smrtelně klidný.....Tak....
"Pomněnko?!" slyším někoho říkat...Zvednu uslzené oči ze psovy mokré srsti a zjistím , že Marek už přijel..Chci se zvednout a jít k němu, ale nohy mám jako z olova...Okamžitě se kácím na gauč a nemám sílu vstát...."Pane bože Pomněnko....co se ti stalo? Zase otec?"vyptává se Marek, hladí mě po tvářích a sedá ke mě na gauč...Nemám sílu mluvit....jenom tupě zírám a kývám..."To bude dobré....Pomněnečko moje..neboj...uvařím ti kávu a bude dobře..všechno mi řekneš....jenom lež..." utěšuje mě a jde uvařit silnou čerou kávu...Po chvíli je zpátky s kouřícím hrneček plným horké čeré tekutiny....Posadím se a pořádně se napiju....Káva zahřívá jícen i celé moje bolavé tělo.....Bohužel na bolavou dušičku je krátká...."Ja jsem tak koukal tak si zase pěkně řádila co..." pousměje se a jemně se dlaní dotýká mých tváří a rukou..."To....to....kv-kvů-kvůli fo-tra..." kuňknu odevzdaně na vysvětlenou a přitulím se mu do náručí...Díky kávě se postupně vzpamatovávám a vyklopím mu co se stalo...Marek jen poslouchá a sem tam kývne....Cítím že mě chápe a stojí úři mě...."Pojď Pomněnko..lehneš si a já mezitím uklidím tu spoušť co jsi zase nadělala..." řekne ve chvíli ticha a v náručí mě odnese do postele.....Sleduju jak ulízí ten nepořádek....Je mi strašně trapně, ale jemu to nejspíš nevadí....Uklidí celý pokoj do předchozího stavu a flašku hodí z okna......Pak si ke mě lehne.....Předtím si ale sundá mikinu i tričko, aby nebyl spocený......Má nádherně vypracovaný hrudník....jemně ho hladím a sem tam políbím......pod peřinou cítím, že mu to není nepříjemné...Jeho vzrušení jde cítit i přes rifle.....Hladí mě po ramenou.....a krku......nelíbá....jen se jemně dotýká horkými rty plnými touhy...."Miluju tě Marečku......víc než si myslíš..." pošeptám mu do ucha...."Já tebe taky Pomněnko, ale nechci to uspěchat.....máme na sebe dost času...." odpoví a vtiskne mi polibek i do vlasů.....Pořád mě hladí a líbá dokud neusnu přenádherně šťasná....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama