Deník princezny depresí.....XII.

25. října 2007 v 11:42 | Piffinka |  Moje příběhy...
Kapitola XII.
Když se ráno probudím vedle Marka je mi najednou krásně......Nemám ani kocovinu ani vztek na všechny.....Jsem zamilovaná....tak moc a tak vášnivě jako ještě nikdy......Sleduju jak pravidelně oddechuje.....Vypracovaný hrudník se mu rytmicky zvedá.....je pečlivě oholený ale dole mu jde od pupíku níž proužek chloupků.......Jak se mohl někdo jako on zamilovat do mě? A miluje mě vůbec? Tyhle otázky mi dají důvod se zamyslet.....co se mu na mě líbí....jsem obyčejná......a ještě k tomu závislá na alkoholu a sebepoškozování.....Tenhle trpký fakt se mi zahryzne hluboko do srdce......Otočím se k Markovi zády....nechci, aby první co viděl když se probudí byly moje slzy......Stočím se jako kočka do klubíčka a slzy máčejí naducaný polštář....Snažím se nevzlykat, ale nejde to...nechci ho vzbudit, ale nemůžu jinak......Za chvíli je téměř nemožné, aby mě nikdo neslyšel.....Snažím se ztišit polštářem přitisknutým ke tváři.....Po chvíli cítím jak mě Marek pohladí po zádech.....Přitiskne se ke mě a políbí mě na krk.....jeho prsty jakoby zkoumaly každý centimetr mého tělo.....Za chvíli má ruku pod tričkem, které jsem si zapomněla sundat....Jemně se dotýká zad i břicha.......Oddálím polštář od tváře a on setře moji poslední slzu..."Co se děje Pomněnko?" ptá se něžně a otočí mě k sobě...."Mám strach.....nechci abych se do tebe zamilovala a tys mě pak odkopnul...můžeš mít tisíckrát lepší holku než ...." nedořeknu.....z krku se vydere další vzlyk....a zase se mi koulejí slzy...On mě k sobě přitiskne a líbá mě do vlasů....."Pomněnečko moje hloupoučká.....Jak si můžeš tohle myslet....Miluju tě celým svým srdcem a nedokázal bych tě nikdy opustit....věř mi..." slibuje a já nemůžu jinak než mu věřit...Těm jeho očím a rtům prostě nedokážu odolat.....Zvednu mokré oči a přitisknu své rty k těm jeho...Má je hebké a horké....Líbáme se dlouze a láskyplně....takový pocit jako s ním jsem nikdy nezažila.......Za chvíli leží jakoby nademnou a sundává mi triko a lambádku......Nejsem sice nevyvinutá, ale tohle spodní prádlo je pro mě nejpohodlnější...."Já...." snažím se něco říct, ale Marek mě umlčí a pošeptá: "Jen klid Pomněnko.......chci poznat každy centimetr tvého nádherného těla......" Pak už jeho ruce i rty mapují celé moje tělo...zezačátku se stydím a snažím se aspoň trochu zakrtý ale nakonec ho chytím kolem krku a užívám si té nádhery...
"Hej vy dva budete tak laskavi a vylezete???"buší fotr na dveře a já málem vzteky vyletím z kůže.....zrovna teď musí otravovat...."Jdi do..." nedořeknu.....Marek mě umlčí polibkem a sám vstane a jde fotrovi otevřít..."Jen se oblečeme a přijdeme dolů..."zahuhňá mezi dveřmi..."Vy ste nazí?? No to snad ne? Tak já mám doma ožralku a navíc šlapku?" zuří fotr a snaží se dostat dovnitř....Marek naštěstí dveře nepustí a slušně a klidně dpoví: "Je jí dost na to aby mohla něco mít s mužem...a navíc vůbec nic nebylo...nemusíte mít strach Pavle!" Je to poprvé co otci řekl jménem....Fotra to zřejmě uklidní....pustí kliku a jen dořekne že bude snídaně a odkluše.....Já jsem vzteky bez sebe..Vyletím jen v kalhotkách z postele a vztekle si oblíkám triko....."Jak mohl....ten...ten.....hnusnej haj.." chci doříct, ale Marek mě přeruší: "Pomněnko uklidni se....nenadávej....Má o tebe strach....bojí se že o tebe přijde....nedává to jinak najevo, ale to že je k tobě hnusný je hlavně kvůli toho že sám jako mladý pil...a ví jaké je se z toho dostat....možná ti to neřekl, dusí to v sobě...neříkej mu že to víš...a navíc ti vztek stejně nepomůže....zkus jeho nadávky a ponižování ignorovat....a nebo najděte komspormis...." uklidňuje mě..."Ale jak? Tos neviděl jak se chová? Jako bych byla malomocná...ožralá a věčně v rauši....tohle přece nejde...chová se ke mě jako k něčemu hnusnýmu....Nedá se s ním mluvit...." vztekám se a rázuju naštvaně po pokoji...."Musím ti dát za pravdu...tvůj otec je strašně horká hlava a cholerik....ale musí být aspoň jedna vzpomínka, kde jste si rozuměli....Jeden den......jedna minuta....a už se uklidni...sedni si..." mluví rozvážně a tak nakonec sedám vedle něj a položím si hlavu na jeho rameno..."Já nevím...nepamatuju....počkej......Jo....bylo to zrovna když mi bylo 12..Měla sem narozeiny....byla velká oslava....s ním sem vařila oběd....strašně sme se u toho nasmáli...házeli jsme po sobě bramborama.....A pak jsme šli na procházku..celá rodina...bylo mi úžasně...ale pak jsem si našla tu partu....Chodila sem s něma...chlastali sme a domů sem chodila věčně opilá a zhulená...od té doby......ach jo..." vzpomínám........a uvědomuju si že jeho důvěru jsem zničila sama..alkoholem a hádkami...."Vidíš...aspoň jeden den jsi byla šťastná......myslím, že za to trochu můžeš ,že se tak chová...tím cos dělala sis odradila hodně lidí viď?" přemýšlí a dívá se z okna.....Mlčím a jen přikývnu........má pravdu...ve všem...Pak se převlíkám a Marek jde zatím dolů na záchod...
"Dobré ráno Marečku....." zaševelí máti jakmile vlezeme do kuchyně....jsem uklidněná a připravená to fotrovo ponižování ignorovat....."Dobré ráno Naďo....." odpoví a ruku v ruce sedáme ke stolu....Máti se předvedla...udělala vajíčka...slaninu, tousty a dokonce i koupila džus....Jen kvůli Markovi....Proč to nědky neudělala kvůli mě...nestojím jí za to? "Haló Země volá Mars!" žduchne do mě někdo a vytrhne mě z přemýšlení...."Ach...co?" zahuhňám....."Chceš tousty nebo veku?" ptá se fotr.....Udivuje mě, že se ptá slušně...."Jo....tousty.....a prosím podej mi marmeládu...." odpovím a natáhnu ruku k talířku, který mi podává....Naše oči se na chvíli střetnou....a....on se na mě usměje....ne křivě...ale...tak nějak otcovsky...Udiveně se podívám na Marka...on jen spiklenecky mrkne...Tak proto šel na záchod.....Chtěl mluvit s fotrem...Jak já ho miluju......U snídaně je nejdřív ticho, ale pak máti napadne přinést staré fotky z dob kdy jsme byla miminko....Společně si je prohlížíme a smějeme se jako o život.....byla jsem takové to typicky baculaté dítko...O některé fotky se dokonce s Markem přetahujeme a zamažeme je máslem......."No...půjdu umýt nádobí..." řekne najednou máti..."Pomůžu ti! " vyhrknu najednou a fotrovi šokem upadne toust přímo na zem....."To....nemusíš...zvládnu to...." odpoví máti,ale já přesto začnu sbírat nádobí a nosit ho do dřezu...."Děkuju ti zlatíčko....ach....mám tě moc ráda..." řekne máti když se pustím do utírání a obejme mě....Jsem překvapená, ale taky ji obejmu..."Mám tě taky ráda.....mami...." zašeptám a pořádně ji stisknu....."Eskymačký!" vyhrkne najednou...Je to náš starý zvyk...vždycky se obejmeme a uděláme eskymácký pozdrav...."Tak dlouho sme tohle nedělaly....chybělo mi to....tolik ses mi oddálila...." vzlykne....."Asi dospívám.....ale nikdy nepřestaneš být moje úžasná mamina......Amina.." odpovím jí a řeknu jí její přezdívkou kterou jsem jí řikala kdysi....Obě tam tak stojíme a mlčíme...Nakonec se pusítme do úklidu a za chvíli už sedíme s fotrem a Markem v obýváku a díváme se na rodiné video...kéž by to takhle zůstalo navěky...Kéž by
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olča Olča | 5. listopadu 2007 v 6:55 | Reagovat

Je to úžasný...už chcu další díl:))

2 mončika mončika | 5. listopadu 2007 v 16:53 | Reagovat

ježíííš...už seš asi 5.....

3 Olča Olča | 11. listopadu 2007 v 19:35 | Reagovat

Když ono je to fakt suprový takový realistický.Fakt skvěle napsaný už aby tu bylo pokráčování:-D

4 mončika mončika | 12. listopadu 2007 v 17:34 | Reagovat

tak jo no..ste mě ukecali...a realistická to je protože....ani nwm no

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama