Listopad 2007

Další z mnoha anketek...

18. listopadu 2007 v 13:16 Anketky..
Tak odpovídejte sluníčka

Konečně vaše obrázečky

15. listopadu 2007 v 17:56 | Piffinka |  Obrázešky...
Ahujka...jelikož pořád chcete v anketce obrázky tak tady nějaký máte....sou všechny pro moji jedinou lásku....moje sluníčko....moji hvězdičku na temném nebi....bez jeho úsměvu moje dny ztrácejí zář...on je moje všechno.....on jediný ví kohoo myslím...tak si to užijteee tak jako já si užívám lááásku

Deník princezny depresí....XIII.

12. listopadu 2007 v 18:41 | Mončitka |  Moje příběhy...
Kapitola XIII.
"Nechápu proč se tak přetvařuje!!!!" vztekám se když po bomba prožitém večeru s rodičema sedíms Markem ve svém pokoji....Rázuju sem a tam a nevím proč, ale jsem totálně naštvaná....i když ten večer byl skvělý...nehádali jsme se...smáli se.....ale....nevěřím že to mysleli vážně....po tom všem.."Ale prosímtě...proč by se přetvařoval? Má tě vážně rád....a já taky Pomněnko..." utěšuje mě Marek a zezadu mě obejme...."Marečku já jim prostě po tom všem nevěřím!" mumlám, ale v jeho objetí se začínám uklidňovat....třeba má pravdu.....Třeba..."Aspoň pár dní jim zkus věřit. Když se to až odjedu změní zpátky....tak...se můžeš nastěhovat ke mě...aspoň na čas..." řekne, otočí mě k sobě a podívá se mi do očí..."Ale Marku...to přece....já...nevím co...co říct...já....já tě MILUJU!" vyhrknu zmateně....nevím jestli to myslí vážně nebo ne...Ale jediné co vím je, že ho mám ráda čím dál víc a víc než kohokoli jiného.....Kéž by aspoň tušil co se mnou jeho objetí dělá....ach jo...."Já tebe taky Pomněnko......a čím dál víc....chtěl bych tě....mít úplně celou...už strašně dlouho...." zašeptá mi do ucha a snad ani netuší jak se rozechvěju..."Já...Marku...ještě nikdy.....já..." koktám celá rudá, ale cítím to co on...chtěla bych abysme byli svoji bez překážek a se vším všudy..."Nebudu tě k ničemu nutit.......neboj...." ujistí mě a dlouze políbí....Já se celá rozehchvívám když jeho ruce jezdí po mojí kůži......Najednou jsem vysvlečená a ležím ve svojí posteli....Nevím jestli mám víc strach nebo ho miluju...ale asi obojí....Hladí mě úplně všude......na hrudníku....přes pupík...jemně se mě dotýká rty a jazykem...jsem na nejvyšší mítu vzrušená.....Je to mnohem lepší než opíjení.....pomyslím si, ale na další přemýšlení není čas.....Miluju se s Markem poprvé a doufám že ne naposledy...je to nádherné...jemné...něžné...romantické a zároveň vášnivé a....prostě PŘEKÁSNÉ.....Jsem jako zfetovaná láskou......i když s Markem už jen ležíme vedle sebe a líbáme se...Nakonec mu usnu v náručí a jsem nejšastnější člověk na světě....Zdá se mi sen, že bydlíme s Markem.....jsme manželé....šťastní....
"Vstávej Pomněnko....." probouzí mě Marek lehkým polibkem na vlasy...Znova si uvědomuju, co se včera stalo....a že jsem pořád nahá..."Ježíš vždyť sem fotr vleze....uvidí nás a...a...ježiši.."vyděsím se a prudce se zvedám...Marek mě ale stáhne zpátky k sobě..."No tak...včera jsem zamknul Pomněnko...myslím na všecko.." uklidní mě a tak se mu znova stulím do náruče....začíná mi být zima..."Celá se klepeš.......měla by ses přioblíct...." upozorní mě a vstává...."Mě se niic nechce....jsem utahaná jako kočička..." zavrním a natáhnu k němu ruce....on se znova posadí a nakonec lehne vedle mě..."To máš z toho že ponocuješ!" usměje se a pohladí mě po rameni....celá se zachvěju...Nikdy by mě nenapadlo jaké elektircké šoky mi budou dělat obyčejné doteky obyčejného kluka....spíš neobyčejně úžasného kluka...."Ale ty taky......" usměju se a projedu mu vlasy......."Ale já jsem na to zvyklej.." řekne, ale zarazí se, protože vidí, co se mnou tahle věta udělala....Zaskočeně se posadím a natáhnu si saténový župan....Nevím jestli tím chtěl říct, že jsem jen další na seznamu nebo jestli naráží na to, že jsem TO zažila poprvé...Nevím sama proč, ale zase se mi koulejí slzy....Postavím se a přejdu k oknu....Dívám se na nádherně blankytně modrou oblohu..Je jako vymetená......Slunce svítí a já si až teď uvědomím, že musí být minimálně deset dopoledne....Utřu si slzy a začnu se oblíkat.....natáhnu si spodní prádlo, tepláky a tričko po kolena...nemám důvod se "vyfiknout" jak říkává mamka....Pro koho? Jak to mohl říct...."Kam jdeš Pomněnko? Já sem....promiň..." vyhrkne Marek, když vidí že odcházím z pokoje...Neodpovím a jdu do kuchyně....po cestě si dotřu slzy....Nechci, aby naši věděli, že jsem brečela.."Ahoj mami...." pozdravím , když dorazím do kuchyně...Mamina stojí u plotny a úeče vajíčka..."Ahoj zlatíčko....dáš si vajíčka? A kde je Mareček?" zaševelí a nese mi talíř s vajčinou..."Ještě spí...." odpovím a pustím se do vajíček....Ani mě nenapadlo jak může po TOM vyhládnout...spořádám dvě porce a 4 rohlíky než se Marek konečně objeví..."Dobré ráno....." pozdraví familiárně a sedne si vedlě mě....Já ale rychle dopiju čaj a zmizím na balkoně...Natáhnu si plavky, pozdravím sousedy, natáhnu se na lehátko a přemýšlím....Za chvíli ale tvrdě usnu....
"Pomněnko...vstávej.....nemůžeš celý den prospat...." budí mě Marek lechtáním peříčkem po těle..."To je moje věc!" zavrčím a převrátím se na záda tak, abych na něj neviděla..."Přece se nezlobíš....nenarážel sem na nic...jen sem to tak plácnul..." omlouvá se a cítím, že čeká co budu dělat...."Plácej si jak chceš......ale mě z toho vynech..." zahuhňám s polštářem připlácnutým ke tváři......"Pomněnko já se vážně omlouvám...nemyslel jsem to zle...nechci abysme se kvůli hloupostí hádali..." říká a cítím, že mě upřeně sleduje....Vím, že kdybych se teď otočila, byla ybch ztracená v těch jeho nádherných očích a vztek by byl pryč....Takže vstanu a opřu se o zábradlí..."Tak hlouposti jo??? Jak myslíš.." štěknu a vztek se mi rozlije celým tělem..."Pomněnko ty víš jak jsem to myslel...ale jestli ti tu vam tak zase pojedu..." řekne nakonec a otočí se k odchodu....Sakra..zakleju v duchu...tohle sjem přehnala....tohle sem nechtěla..."Ne..." kuňknu od zábradlí a nevím jak, ale vím že se Marek otočil a jde ke mě..."Vážně?" ptá se a už cítím jeho rty na krku...."Neodjížděj prosím...." kuňknu a cítím jak se moje hrdost nerada podřizuje...ale nechci o Marka přijít....na to ho moc miluju..."Tak já tu teda zůstanu...." řekne a jde cítít, jak se mu ulevilo.."Marku....prosím nech mě chvíli samotnou....." poprosím a počkám co udělá..."Jasně....udělám zatím něco dobrého k obědu..." odpoví a k mému údivu odpochoduje....Zlstanu na balkoně sama, ale ne dlouho...za chvíli je u mě Koulička....sedne si vedle mě a olízne mi nohu.....Sednu si na křeslo a on vyskočí předníma nohama na mě..."Achjo...." vzdychnu mu do ucha....Ani nevím proř jsem chtěla být sama...snad abych si udělala v hlavě pořádek...to co dneska Marek řekl mě zabolelo....proč to nepřiznat....Miluju ho ale tak, že bych mu dokázala odpustit snad i vraždu....Chabě se uchichtnu.....co s člověkem udělá láska....Nedávno ybch si žádného kluka nepustila pod kůži tak jako Marka...dřív jsem se opíjela....ubližovala si a hledala přitom jenom lásku......Jen lásku...