Únor 2008

Láska se zákazem...

29. února 2008 v 19:55 | Mončiska |  Moje příběhy...
(Polední přestávka/po prvním zvonění)
S.M.
Podíval se na mě.....jen letmo ale přece....Má tak překrásné oči....jak moc toužím topit se v nich...Kéž by mu bylo aspoň o rok více....Nebo dva....tři....bože, proč jsi mě postavil před takové rozhodnutí....Buď pověst nebo láska...je jasné pro co bych se rozhodla...ale co on? Co si myslí....
V.V.
Na chvíli jsem se topil v jejích očích....jako v horké čokoládě.....Jak moc rád bych se dotknul jejích vlasů..Připadá mi úžasné jak jí padají až na ramena....a lehce se vlní.....Bože jak může být ta holka tak nádherná...Kéž bych byl satrší...nebo ona mladší...kdyby byla se mnou ve třídě všechno by bylo úžasné....a lehčí....
S.M.
Nemůžu si pomoct...nevnímám co říkají kamarádky...jen sleduju jak se ON prochází ode dveří k oknu a zpátky....Jsem jako hypnotizovaná...Jeho obličej mi připadá jako to nejhezčí co jsem kdy viděla...A ty oči.....Musím vypadat jako hypnotizovaná kobra....Myslím že si toho všiml...nejde to nevidět....
V.V.
Asi jsem se zbláznil...připadá mi jako by mě sledovala....Nechci na ni jen hloupě zírat....ale její pohled je tak spalující....doslova mi vypaluje díry do zad...Musím si sednout...tak abych na ni viděl....Ty její oči....a rty....toužím se jich dotknout...Ach jo...takové myšlenky bych si nejradši zakázal....kéž by ta přestávka nikdy nezkončila...Miluju když se směje...nebo soustředí...vypadá jako něco nadpozemsky krásného....
S.M.
Cítím jak mě sleduje....Nejradši bych na něj zakřičela ať toho nenechává....Tolik si přeju být s ním chvíli sama...dotknout se jeho rtů těmi svými...Vzít jeho ruku do své a říct co k němu cítím...je toho tolik....Připadá mi úžasné jak ukazuje svým kamarádům karate...je tak soustředěný...Jakmile se ho ale některý z nich dotkne mám největší chuť je seřvat nebo nedejbože zbít...tak moc toho se mnou tenhle kluk dělá....tak moc...Kéž by ta přestávka byla nekonečná
(Konec přestávky)

Nová povídka...Láska se zákazem...

29. února 2008 v 15:48 | Mončiska |  Moje příběhy...
Tohle je částěčně psaný přímo podle mě a toho co se mi stalo....něco je přidáno a něco ubráno......místo jmen jsou iniciály, ale jméne přesně sedí.......je to o dvou lidech....kteří se mají rádi, ale nemůžou být spolu a ani jeden o lásce toho durhého neví..dělí je velký věkový rozdíl...jí bude 16 a jemu 13....chodí na stejnou školu......mají se rádi...ale oba se bojí věkového rozdílu a reakce okolí...vydrží jim to dlouho??
(Polední přestávka)
V.V.
Sedím těsně vedle ní na stejném topení a je mi přesto tak vzdálená...dokonce cítím vůni jejích vlasů....její ruka je těsně vedle mojí...ale mám strach se jí dotknout...nevnímám okolí....ani kamarády, kteří pořád něco hučí...vnímám jen její vůni...proč jsme si tak vzdálení....
S.M.
Z pocitu, že je těsně vedle mě mám v břiše hejna motýlků....stačilo by natáhnout ruku....dotknout se té jeho.....Ale jen by se vyděsil...vždyť dítě jako on nedokáže pochopit co k němu cítím...i když okolí říká opak...
V.V.
Mám halucinace nebo se její ruka opravdu přiblížila té mojí...ne..jen se mi to zdá....Je přece o tolik starší...určitě ji nezajímá dítě jako jsem já...Kéž by věděla jak moc mě bolí když mi nevěnuje jediný pohled....
Mno...tady je taková majinká ochutnávka...

Deník princezny depresí....XV.

5. února 2008 v 14:45 | Moniska
Kapitola XV.
"Vstávej Pomněnko....už bude snídaně..." budí mě Marek něžným polibkem na čelo...."Ach jo....to už je ráno?" zamrmlám a vystrčím nohy z teplého pelíšku abych se protáhla....Po tom jak jsme včera přijeli jsem hned šla spát....a vydrželo mi to až doteď.....Ten zážitek byl tak otřesný, že jsem chtěla usnout a zapomenout, že jsem tam někdy byla....bohužel se to nepovedlo...Marek mě něžně pohladí po nahé noze a na chodidlo mi vtiskne polibek....."To bych nedělala..." usměju se a hodím po něm polštář...Bleskově ho chytí a nevinně se zeptá: "A pročpak ne?" "Jelikož jsem se včera nekoupala...." ušklíbu se a nohy znova schovám pod peřinu...."Z tvých nádherných chodidel bych klidně ilizoval zmrzlinu...." odpoví pohotově a strčí ruku pod peřinu....Jede jemně po noze......mám z toho příjemné mrazení....."Vždyť už lezu no....." zapištím, když mě začne lechtat....."No vidíš že to jde..." usměje se Marek nad tím jak mě triumfnul...Nakonec se teda opravdu vyhrabu z postele a pomalu jdu do kuchyně...Voní to tu nádherně....mám ukrutný hlad....Od včerejšího oběda jsem nejedla noc, protože jsem spala....Sednu si ke stolu a máti mi na talíř nakupí vejce,slaninu,toust a navíc párek...jindy bych úpěla, že mě vykrmuje, ale dnes anglickou snídaní nepohrdnu......Dokonce si ještě přidám dva tousty tlustě pomazané marmeládou..."Teda tobě dneska chutná zlatíčko..." usměje se máti.....Od toho rozhovoru mezi ní, fotrem a Marečkem se rodiče změnili....Jsou milejší...nefackují mě...Dá se říct, že se vše vrací do starých kolejí..."Od včerejška jsem nic nejedla....a je to výborné....mami..." z oslovením,mami, si dávám načas...nějak sem si to odvykla..je to jako když člověk zapomene na minulost....Když do sebe naliju ještě dva hrnečky horkého kakaa pomalu se doslova odvalím na balkon....Začíná nádherný den.....Mohli bychom se jít vykoupat napadne mě....jakmil si, ale uvědomím jizvičky na rukou tak tenhle nápad zavrhnu.....Nejde to...teď ještě ne....Ale i tak si natáhnu plavky a položím se na sluníčko na balkoně....Dneska bude zase parný den....a ještě pár takových a vracíme se zpátky domů......Z přemýšlení zase usnu....a sen který se mi zdá je zlý...moc zlý...
"Pojďte slečno! Tady je vaše cela....no tak nekousejte..." mluví na mě nějaký dozorce a táhne mě ve svěrací kazajce do bílého pokoje....Ječím jako blázen, ale jakoby mě nikdo neslyšel......Je tu Marek.....něco volá.....už vím..slyším ho..."Jen ji tam zavřete...." volá....panebože..hystericky se rozbrečím....Ječím jako smyslů zbavená....NEEE..."Poměnko vstávej..sylšíš..." někdo se mnou třese.....Proberu se celá spocená a ležící na zemi....."Něco se ti zdálo...vaši jsou pryč...k smrti jsi mě vyděsila...uklidni se.." utišuje mě Marek a přitiskne mě k sobě.....Cítím jak mu zrychleně bije srdce..."To..to je okay....jenom mi slib že mě nikdy nenecháš zařít do cely ve svěrací kazajce...." vzlyknu a přitisknu se k němu ještě víc...."Jak si to můžeš myslet Pomněnko?? Tohlebynikdy nedopustil.....už buď vklidu...pšššt...." šeptá a hladí mě ve vlasech...V jeho objetí se pomalu uklidňuju...srdeční tep se zpomaluje...Jen na to nemyslet...nemyslet....neustále si to opakuju..."Půjdu si udělat něco k jídlu....mám strašný hlad..." vymaním se z jeho objetí a jdu do kuchyně....Naleju si plnou misku mléka s kakaem a nasypu do ní spoustu celozrných lupínků.....To je to nejlepší na nervy...."Ty zase jíš??" podiví se mamka když se objeví ve dveřích se dvěma plnýma taškama a za ní se belhá tatík dokonce se třema...."Mi jenom vyhládlo...a co to taháte?" ptám se a sleduju jak vybalují kuřata, hranolky, 10 pytlíků čipsů a 10 křupek...."To je dlabanec na dnešní oslavu....Na oslavu toho že jsme zase skvělá rodina...přijdou i Kalouskovi s Tomášem a Leou..." odvětí tatík zvesela a dál vybaluje další a další jídlo...a nakonec i 4 flašky šampaňského a vína....Při pohledu na alkohol se mi zkazí nálada Připomene mi to, kde bych teď byla nebýt Marka.......Vím že nejsou povinni nepít, ale tohle nemuseli.....Než dovybalí, už sedím v pokoji..přemýšlím co na sebe a hlavně co se svým životem...
"Zlatooo už jsou tady!" volá mě mamka z kuchyně....rychle si vyhrnu návleky na ruce a pomalu scházím dolů....oblíkla jsem si károvanou sukni, černé tílko a černé návleky...musí mi to slušet..."Dobrý..ehm....podvečer..." pípnu když přijdu do obýváku kde už sedí celá Kalouskovic rodinka nikdo mi nevadí tak jako ten zatracený Tomáš...viděl mě skoro otrávenou alkoholem a nevím jak bude reagovat......."Dobrý večer...ehm...Pomněnka, že ano? Velice vám to sluší..." odvětí paní Kalousková...."O děkuji velice...." odpovím a pak si sednu vedle Marka...vypadá nehorázně sexy....Taky má černé triko a k němu dorvané rifle....skvěle k sobě ladíme a já jsem štěstím bez sebe, že je jenom můj....."Tak copak na jakou školu jdete po základce slečno? Tomášek jde na bankovnictví...." ševelí Kalousková....už teď cítím, že Tomáš je vydržované dítě..."Ještě nevím řpesně...asi něco s kreslením...." zamumlám a pak se věnuji jen Markovi...nakonec odejdeme na balkon a usadíme se na gaučíku pod kterým vyspává Koulička....nakonec ani tam nemáme klid...mamka za námi pošle Tomáše a Leu....musíme se jim věnovat, ale stejně se s Markem povětšinou jen líbáme..."Jakto že jsi střízlivá, když je v baráku tolik chlastu?" zeptá se ten hnusnej Tomáš zrovna, když se věnuji Markovi.....Chci něco vyštěknout , ale Marek mě předběhne..."Předtím pila ze stesku že tu nejsem....teď jak vidíš se tu nacházím....a láska dělá divy!" setře toho hajzla a jen se na mě usměje....Tomáš jde naštvaně pro další sklenici vína a Koulička na něj dokonce zpod gaučíku zle zavrčí...I ten pes cítí jaká je to svině..."Ten hajzl ožra....opilej...." zavrčím a mám chuť ho zabít..."Neřeš to Pomněnko...jen závidí..celou dobu jsem si všímal jak žárlí....chtěl by se s tebou líbat a mazlit jako já ale má smůlu....a navíc já být na jeho místě tak bych taky žárlil...." uklidní mě Marek, zvedne mou bradu a jemně mě políbí.....jemnně a zároveň naléhavě...cítím jak po mě touží...ale teď by nebylo slušné zmizet v pokoji jako na nějaké dýze...Nakonec se jdeme oba najíst a musíme vydržet až do 10 večer než Kalouksovi odejdou i s totálně opilým Tomášem...Pak se s Markem konečně zavřeme v pokoji a věnujeme se plně jeden druhému...

Tak co??

5. února 2008 v 12:17 | Moniska |  Anketky..
Tak jak zlatka???

Moe poezie číclo XIII.

5. února 2008 v 12:14 | Piffísek |  Básničky a citátky...by me...
Takže lásenky porát píšete že nechcete básničky enem o lásce tkže tady je jedna z těch zábavnějších...
Vřednatej ňouma
Znám kluka co mu říkám "Pan Vřednatej ňouma"...
Pořád zlomyslnosti a podrazy koumá...
Uši má jak netopýr ošklivej....
Fuj jeho obličej taky není moc vábivej....
Všude kam se kouknu vidím vředy....
Jeho oči sou jak oči zkouřenýho dědy...
THC a ganja to sou jeho slasti...
Ale jednou se ten blb chytí do mý pasti...
Cucne si "malinový šťávičky" ze sody...
Voprská nejn záchody ale i schody....
Pij Ondrášku slaďoučkou šťávu...
A zaručuju ti že se svým průjmem si budeš zasloužit slávu...
Tolik vody co z tebe bude stříkat...
Nevyprodukuje ani prase a navíc ty u toho budeš i hlasitěji než to prase kvíkat...

For my LOVE

5. února 2008 v 11:58 | Piffinka |  Básničky a citátky...by me...
SLUNÍČKO
Jsi jak moje soukromé sluníčko..
Kéž by ses na mě usmál maličko...
Každý den když vidím tvou usměvavou tvář...
Zrůžoví mi rozpaky má tvář...
Tvoje očka jsou jak dva ohníčky..
Jsou mými soukromými sluníčky...
Když tě ráno vidím poblíž...
Myslím na tebe víc než tušíš...
Mám tě ráda moje sladké sluníčkoa snad tě někdy budu mít pro sebe a budu ti říkat Zlatíčko