Březen 2008

Sebevražedné myšlenky....

31. března 2008 v 17:07 | Monisek |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Určitě to každý zažil aspoň jednou....pocit, že jste k ničemu...zbyteční..přebyteční...ubozí.. Jako nejlepší řešení vám připadá vzít nůž....jediným tahem přetnout žílu na ruce...ukončit tu bolest... Nebo vzít několik malých pilulek...malých bílých pilulek, které člověka vysvobodí ze světa bolesti a trápení...Už nikdy nevidět obličej toho kdo vám ublížil nebo váse nemiluje, ač vy bez něj neumíte žít....Tak tohle jsem zažila častokrát....jenže pak je tu strach z toho co je na druhé straně... Druhý život?? Nebo jen tma....A vždycky když jsem o sebevraždě uvažovala tak jsem si uvědomila, že by to znamenalo rozloučit s tím co je mi nejdražší....se vším co nadevšecko miluju a bez čeho nemůžu žít....a to bych nedokázala....a myslím, že sebevražda není řešení....jen utečete před problémy....ale přijdete o to co máte rádi...i kdyby to měl být obyčejný slunečný den...škola....jediná kamarádka, bez které si neumíte představit svůj den...prostě cokoliv...sebemenší maličkost.... Pokud máte pocit, že jste k ničemu, pak si promluvte s někým kdo vám porozumí, nebo komu důvěřujete....nikdo neí zbytečný...každý má někoho, kdo ho má rád....i když je to jen zvíře..nebo kamarádka....Proto lidičkové nikdy neukončujte svůj život předčasně...uvědomte si, že na světě je spousta postižených a těžce nemocných...a ač je to paradoxní, tak většina z těchto lidí si nikdy na svůj života nesáhla....proti jejich problémům my všichni zažíváme jen prkotinky....většina těchto lidí je šťastná...vezměte si lidi na vozíčku....jsou šťastní za každý den a užívají si každý pocit hodnotněji....nebo lidé s rakovinou...snaží se užívat si každý den naplno, protože nikdy nevědí kdy bude konec....ale nikdy by je nenapadlo sáhnout na svůj život....a proto lidi pokud máte pocit zbytečnosti tak klidně napište mi....svěřte se...a věřte že se vám uleví....ráda pomůžu....Pá

Co způsobila a způsbuje šikana...

27. března 2008 v 15:39 | Moniška |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Tak minule jsem tu psala o šikaně jako takové a dneska to bude o tom co mě (a jiným asi taky) způsobila nebo způsobuje...nejsem sice psycholog (i když psychologii budu studovat), ale takovýhle jednoduchý věci zvládám....
Takže......šikana podle mě způsobuje hlavně problémy začlenit se do jakéhokoliv dalšího kolektivu...mě osobně dělá strašné problémy bavit se z někým koho neznám....lidem připadám sice chladná a namyšlená, ale většina lidí ani ve snu netuší proč se tak chovám....každý šikanovaný člověk je uzavřený a při jakémkoli kontaktu s cizími lidmi nejdřiv přemýšlí, jestli mu neudělají jakýkoliv naschvál nebo si z něj nedělají srandu...prostě nevěří lidem, dokud si je neprověří...jakmile ale začne důvěřovat tak je otevřený a spusta lidí by "zírala" jak takový člověk dokáže být zábavný a vtipný....musí ale svému kolektivu plně důvěřovat....No.....sice si řeknete že to je asi blbost a že si na něco hraju...ale věřte, že nic z toho co tady píšu nejsou moje výmysly.......na vlastní kůži sem zažila dost a myslím, že nejsem jediná

Šikana a zlomyslnost některých lidí

25. března 2008 v 18:29 | Mončiska |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Možná si řeknete...pche šikana to se mě netýká...Tohle sem si minulý rok říkala taky...jenže pak jsem se stala středem psychické šikany v naší třídě...začalo to pohádáním s novou žákyní a pokračovalo nadávkami a hnusnými vzkazy....Tehdá jsem měla strach chodit do školy...tělocvik, kdy se do mě všichni naváželi, se pro mě stal noční můrou....chození před tabuli bylo nehorázné utrpení....častokrát jsem bezděčně brečela a ptala se PROČ?? Pak jsem se sesypala úplně....přišla domů s brekem a s tím že se do té školy už nevrátím...tehdy jsem poznala co skutečně mám v rodině...jak velkou oporu mi poskytují....Díky milovaného dědečka, mamky a jediné kamarádky jsem se vylízala z nejhoršího......a pak přišly konečně prázdniny....V devítce mám konečně klid....ze začátku jsem nebyla schopná se bavit ve třídě téměř z nikým...pořád jsem měla pocit, že mě pomlouvají...ten pocit mám dodneška...i dnes se často rozbrečím, prestože ve třídě se už bavím se všemi (krom jistých synků) tak mě mrzí, že mezi ně nikdy nezapadnu....a dneska už zapadnout nechci....ale teď k tomu hlavnímu proč píšu tenhle článek.....Spousta z vás šikanu zažila nebo zažívá....můžete tady o ní mluvit....uleví se vám...a hlavně NEDUSTE V SOBĚ CO SE VÁM DĚJE! Je to sice otřepaná fráze ale je to fakt.....bez rodiny bych skončila na práškách...možná teď už mrtvá....nedělejte stejnou hloupost a sěřte se..ať už mě tady nebo příteli..kamarádce..rodičům..komukoliv...Doufám že tímhle článek někomu pomůžu... aby nezažíval to co já...a to jen díky mé hlouposti....
P.S. k té zlomyslnosti..na jednom webu jsem o své šikaně psala....a jistá 12.ti letá dívčina z naší školy mi napsala že sem si ji zasloužila...nechápu jak někdo kdo o tom nic neví může být tak zlomyslný a krutý, že napíše právě tohle?? Doufám, že si to tady přečte a propříště nebude dělat frajerku a aspoň mi to řekne do očí....Díky téhle holce se mi to vybavilo znova....a i když nejsem až takový hajzl tak bych jí přála aby zažila jen zlomek toho co já....


Láska se zákazem II.

15. března 2008 v 17:39 | Moniška |  Moje příběhy...
S.M.
Zase sedím jen kousek od něj....Pořád mě ignoruje....ani jeden pohled....tolik to bolí....Chce se mi křičet jak ho miluju, aby mě přestal ignorovat....Jenže nevím co by si o mě myslel...vždyť je o tolik moc mladší....Ale srdce neovlivním....jak strašně ráda bych mu všechno řekla...nedusila to v sobě....
V.V.
Pořád cítím jak mě sleduje....snažím se na ni nedívat....vždyť to je hloupost...Pokud mě opravdu chce tak začne žárlit a konečně něco udělá....a nenechá mě se mučit pohledem na ni....na její oči....Bože ať už je pryč ze školy......strašně mě bolí jak ji denně vidím a vím, že není moje...a nikdy nebude....
S.M.
Podíval se na mě?? Ne....to byla vidina.....už si představuju to co není...a nikdy nebude....Nebo bych to vážně měla vzít do svých rukou? Udělat něco aby veděl...ne..mám z toho strach....je přece hloupost, že by o tolik mladší kluk nemyslel na autíčka, ale na mě....i když....ne...