Červen 2008

Moe poezie numero XIV.

24. června 2008 v 13:27 | Mončasek |  Básničky a citátky...by me...
Čekala jsem
Čekala jsem že se omluvíš jak blázen naivní...
Proč jsem jen doufala toliko dlouhých dní?
Ty nejsi ten kdo je schopný říct promiň!
Že tě zítra zas potkám se bojím..
Ta facka nebolela na těle..
Ale hluboko uvnitř přátelé...
Strach mám že se to zopakuje a bude bolet zas..
Kéž by mi bůh dal dlouhý čas...
Kdy potkávát tě nemusím...
Vím, že bude těžké tě nemít ráda, ale já se pokusím!
Za bolest cos způsobil mi na duši..
Vím, že se to sice nesluší...
Přeju ti stejnou bolest v srdci..
A doufám že to zažijí všichni kluci..
Kteří se k facce sníží a duši holky tím poníží!!
Mno...je to pro někoho....kdo ví pro koho to je a ventilovat to nebudu...na přání...

Moe poezie numero XV.

24. června 2008 v 13:27 | Moníšek |  Básničky a citátky...by me...
Úsměv
Usmíváš se vůbec někdy?
Ptám se tvých smutných očí.
Vídávám tě ve svých snech.
A pak se celý den jen kolem tebe točí.
Úsměv na tváři nevídám však.
Jsi smutný a věčně vážný.
Chci se jen zeptat jak rozesmát tě, JAK?
Abys nebyl jako skála studený.
Tvůj úsměv by mě ve snu hřál jako sluníčko.
Chodící po modré obloze.
Tak usměj se na mě maličko.
A měj mě trochu rád.
Pro jednoho "neculínka" který neví jak by mu úsměv slušel..

Na přání vladkqy...

18. června 2008 v 19:21
Tak tuhle chtěla vladkqa....
Srdce
Srdíčko moje touhou po tobě hoří...
Je to jako když se stále koupu v moři...
Každý den se jen kolem tebe točí...
Jen pro tebe mám své oči...
Jediný dotek tvůj....
A mám chuť křičet: Lásko stůj!
Neoupouštěj mě nikdy a buď se mnou stále...
Bez tebe můj život visí na mále...
Tvoje rty, oči, ruce, tváře...
Všecko co je tvé mě oslňuje jako sluneční záře...
Chci ti jen jedno říct..
Nechci být z nikým jiným víc...
Snad víš to co stále naznačuju...
Že jen tebe, jen tebe na věky MILUJU....

Plska

9. června 2008 v 15:14 | Moniska |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Plska zlatíčka zvyšujte mi tadyk karmu..mooc díkees

Bulteriér

8. června 2008 v 18:51 | Moniska |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky

Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)

Bulteriér (Bull Terrier) má smutný pohled, to mu však neubírá na kouzlu. Občas je nepřívětivý, vyžaduje každodenní fyzickou zátěž. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti již od raného věku.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bull Terrier, English Bull Terrier - Normal size, English Bull Terrier - Miniature size; čes.: Bulteriér, Bullteriér
PŮVOD:
Bulteriér (Bull Terrier) vznikl v polovině 19. století ve Velké Británii. Jak už samotné jméno napovídá, vznikl křížením Anglických buldoků s bílými, dnes už neexistujícími, Staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy a honit divoké kance. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra. Výsledkem křížení vznikl pes se znaky buldoků (krátká nízká čelist, přemrštěně vyznačené úhly nohou, hrbatá záda. Pro bílou barvu používali ke křížení Dalmatina.
POPIS:
Bulteriér (Bull Terrier) je středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy", pevně stojící na zemi. Výška v kohoutku do 35,5 cm, hmotnost 24 až 28 kg. Tělo široké s krátkým, silným hřbetem a hlubokým dobře vyvinutým hrudníkem. Končetiny silné, pevné, odpovídající výšce těla. Přední nohy rovnoběžné. Hlava dlouhá, hluboká, má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem, tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru. Oči malé, úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové, posazené blízko u sebe. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení: čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
VÝŠKA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen výškou v kohoutku, stnadard FCI výšku plemene neuvádí. Velikost psa, v souladu s jeho přednostmi a pohlavím, by měla spolu s jeho hmotností působit dojmem maximální vydatnosti a substance.
Bulteriér (Bull Terrier) má však v kohoutku průměrně 53 až 55 cm.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) má v kohoutku ne více, než 35,5 cm.
VÁHA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen hmotností. Standard FCI hmotnost plemene neuvádí. Hmotnost psa, v souladu s jeho přednostm a pohlavím, by měla spolu s jeho velikostí působit dojmem mawimální vydatnosti a substance.
Průměrně však váží v rozmezí 24 až 30 kg.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) nemá žádnou hmotnostní hranici, postava psa by však měla být vyvážená.
SRST:
Bulteriér (Bull Terrier) má srst krátkou, přiléhající, lesklou a hrubou. Zbarvení: čistě bílé nebo různo-barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
CHARAKTER:
Bulteriér (Bull Terrier) má smutný pohled, to mu však neodebírá jeho kouzlo. Je vynikající krysař a odvážný hazardér. Občas je nepřívětivý, vyžaduje však každodenní fyzickou zátěž. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti již od raného věku. Je nutno korigovat jeho vztah k ostatním psům, k jiným domácím zvířatům i k lidem, protože má sklon ke rvačkám.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 3 - Teriéři typu bull.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BT
ČÍSLO STANDARDU:
11 / 02. 02. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987
Zdroj: www.celysvet.cz

Můj oblíbený hafan....

8. června 2008 v 17:30 | Moniska |  Obrázešky...
Taky tydlenc hafínky upe milujuuu....příště sem o nich něco přidám...btw jmenujou se Anglický bulteriér
Příště přibudou dalšííí

Trochu jiná láska 2.

8. června 2008 v 14:08 | Moniska
Kapitola 2.
Když dojdeme k rybníku, Nika si bez ostychu sundá všecko oblečení a souká se do malinkých bikin. Docela jí závidím postavu, má středně velá prsa, ploché bříško a pevný zadek. Co já bych za to dala, pomyslím si když stydlivě oblékám plavky ještě s tílkem, takže vypadám trhle, když ruce cpu pod triko. "Simtě klidně si to sundej normálně, co bych na tobě viděla." usměje se Nika a pomalu míří k vodě. "Jasně.." odpovím a otočím se k ní zády. Potom si sundám tričko i podprsenku a rychle se nasoukám do vršku bikin. "Honem nebo tě vysvleču sama!" směje se Nika a už je namočená. Rychle si teda sednu na zem a sundám si i kalhoty i boxerky a nacpu se do spodního dílu plavek. Pak konečně pomalu lezu do vody. Ze začátku je strašně studená, ale když udělám pár temp, tak mi azčne být příjemné teplo. Nika plave okolo mě a jen si mě prohlíží. Jsem z toho trochu nervózní. "Hele..Niko...proč si mě pořád prohlížíš?" zeptám se nakonec přímo, protože mě to začíná štvát. Stojím proti ní a koukám se jí do pomněnkových očí. "Prostě se mi líbíš no." odpoví přímo a uhne pohledem. "Cože? Jakože, líbím jako....počkej to nechápu..." jsem z ní zmatená. Nikdy mi holka neřekla, že se jí líbím. "Jo líbíš, jsem. To se těžko říká. Jsem lesbička. Prostě se mi líbíš." přizná a celá zčervená. "Ježiš..aha...no...ale mě to nevadí..." zakoktám se a cítím, že rudnu. "Vážně?" zeptá se a přiblíží se ke mě. Díváme se do očí. A najednou se to stane. Nika nakloní hlavu na stranu, vezme můj obličej do dlaní a jemně mě políbí. Je to nejkrásnější polibek, který jsem kdy zažila. Za chvíli už se naše jazyky proplétají a já ji objímám kolem pasu. "Ježiš to ne, já, já nejsem na holky. Prokrista." odtrhnu se najednou a otřu si pusu. Jsem zmatená, nikdy jsem takový pocit nezažila. Tohle přeci nejde, já chci manžela, přítele, prostě kluka a ne modrookou holku. "Promiň, já nechtěla." omluví se Nika a jde na břeh. "To..nevadí...stalo se...ale už to víckrát nedělej...já nemám nic proti lesbičkám, ale chci kluka, muže, manžela. Chápeš to?" vykoktávám ze sebe a oblíkám si tílko a kalhoty. "Jasně Lenko, chápu tě a nevadí mi to. Jen jsem myslela, když si řekla že ti to nevadí, že. No to je jedno. Půjdeme?" řekne Nika a vyjde směrem k cestě. "Jasně." odpovím a jdu vedle ní. Jsem strašně zmatená, nevím, co se to stalo. Nakonec se o tom s Nikou otevřeně pobavím. Vysvětlíme si, jak se k sobě budeme chovat. U babiččina domu se rozloučíme a já ještě před večeří sedím dlouho zavřená v pokoji a přemýšlím o všem co se stalo.

Předprázninová depka

8. června 2008 v 13:31 | Moniska |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Ahojka...taky na vás před prázdninama padá taková divná nálada? Na mě pokaždý....Mívám strach že některý lidičky dlouho neuvidim...a letos tím víc, že po prázdninách jdu na střední a kopu lidí ze třídy už uvidím jen sem tam když se třebas potkáme v buse...a i když některý nemusím tak mi prostě budou chybět přes prázdniny ty jejich obličeje na které sem zvyklá...Nebo že všichni odjedou na prázdniny a já bude sedět doma a hlídat ségru....hrozná představa....když mě chytne tahle depka, tak třebas i dyž vím, že mi přijede lásenka z Kroměříže tak mi už teď je smutno...S mojí jedinou hodně dobrou kámoškou je to teď taky takový divný, takže hrozí, že prázdky strávím bez ní....hrůza...Taky někdy míváte tyhle pocity?? Tak pište komentíky a můžem o tom pokecat...pá monča