Červenec 2008

Moje pocity..nmb 4.

21. července 2008 v 9:02 | Mončita |  Moje pocity....jako poezie
Je to zpátky
Proč doufala jsem, že je to pryč?
Když hluboko v duši jsem stále cítila, že je to stále tady.
A teď je to zpátky v plné síle.
Touha je větší než cokoliv jiného.
Jako vánek toužím se dotýkat křivky tvých rtů.
Chci tak moc dívat se do očí tvých, modrých jako, to snad ani vyřknouti nelze.
Proč to dělám, když vím, že nikdy nebudeme sví?
Nikdy se tě nedotknu a nezašeptám ti ta dvě slůvka.
Magická a tajemná a přitom zcela znatelná při pohledu na člověka který je učarován.
Beznaděj teď se mnou chodí spát a žije ve mě svůj vlastní život.
Život bez radosti a pln smutku a pláče.
Proč, když vím že jsem ti ukradená, stále toužím aby sis mne všimnul?
Cítím chuť zakřičet do světa: Miluji tě! a zmenšit své mučení.
Jenomže strach je velký a další bolest by byla nesnesitelná.
Proto se sama se svými myšlenkami uzavírám a šeptám: Je to zpět ale já to přemůžu!
I když nejlíp vím že se to nikdy neztratí.

Moje pocity..nmb 3.

20. července 2008 v 18:11 | Mončita |  Moje pocity....jako poezie
S tebou
S tebou je mi krásně jako v nebi.
S tebou zapomínám na čas a jsem zase malým dítětem.
Tvůj úsměv a zářivý očka spraví mi den i když jsem na tom zle.
Jsou ti jen 4 a přesto tvoje hlášky pobaví všecky okolo.
Tvoje vlásky připomínají oblohu bez jediného mráčku jen s tmavou duhou vzadu.
Den s tebou ubíhá rychleji a cítím se šťastná a bezstarostná.
Jsem šťastná, že tu jsi, že jsi můj malej bratráneček a sluníčko.
Jsem ještě šťastnější že konečně k sobě máme blíž.
Už se nebojíš říct mi: "Moni,dívej brouček." nebo mi dát malinkou bílou kytičku.
S tebou i z takových hloupostí mám šílenou radost.
S tebou i maličkost pobaví.
Ráda si s tebou hraju v pískovišti a sleduju jak se usmíváš a přemýšlíš.
Kdo mě a tebe nezná asi nikdy nepochopí a možná mě odsoudí.
Ale mám tě ráda víc než kohokoli jiného moje malinký blonďatý modrooký čluníčto!


Prázdninové lásky for Kačí

15. července 2008 v 11:40 | Mončita |  Básničky a citátky...by me...
Tohle je pto Kačí...
Prázdninové lásky
Přijdou jako blesk z čistého nebe.
Zasáhnou téměř každého a každému v srdíčku nechají malinkou jizvu.
Sic i ty šťastné se mohou objevit ale to jen zřídka.
Neb každá prázdninová láska končí posledním dnem jako mávnutím kouzelného proutku.
Pláč je v tu chvíli zbytečný a hloupý se může zdáti.
Láska o prázdninách kvetla jako růžička denně zalévána nadějí a touhou být s tím druhým.
Jenže i taková naděje se časem vytrácí.
Ať už ji ztratí dívka či chlapec.
Je to vždy smutné pro obě strany.
Každý si myslí že láska vydrží navěky, jenže se velice mýlí.
Prázdninové lásky jen málo dokáží přežít delší čas než jen 2 dlouhé měsíce plné něhy, polibků a úsměvů.
Vytratí se touha, vrátí se "tajemný" partner jednoho z milenců a vše je ztraceno.
Ale hlavu vzhůru prázdninoví snílci.
Přijdou i další prázdniny a snimi další touhy.
Tak netruchlete na rozlitým mlékem a hledejte čile další lásku.
Neboť bez lásky, ať už prázdninové či celoživotní se žíti a šťastným býti nedá.

Moe poezie numero XVI.

15. července 2008 v 10:49 | Mončita |  Básničky a citátky...by me...

Motýlek

Jsem maličký motýlek co bloudí světem.
Křidýlka se třepotají a září z květů květin proti slunci.
Poletuji kolem tvé hlavy a chci ti říct: Podívej jak jsem krásný.
Ty však jako bys mne neviděl.
Nepřítomně otáčíš oči na druhou stranu.
Já smutkem slzy zadržuji, ale jsem motýl tak pláč je mi cizí.
Smích musím dětem na tvářích vyčarovat.
Což plačící motýl sedivší na květině okouzlí malé nevinné dítko s modrými studničkami místo očí?
Pokouším se znovu ukázat ti co dovedu.
Jak z květiny na květinu ladně přelétávám a přitom vánek mě odfoukává něžně od květiny ke květině.
Kéž bys byl stejně něžný jako ten vánek.
Vzal má barevná křidýlka a schoval je do svých dlaní.
Pohladil mne, jen jemně abys sametový prach z tělíčka nesetřel a já mohl létat stále.
To se ale nestane.
Jsi uzavřený do svého světa.
Tanec a lehké třepotání motýlích křídel tě nezajímá.
Máš svůj fotbal, graffity a další tvrdé věci, které zůstávají pro mne vzdáleným ostrovem tajů-
Nikdy neuvidíš nádheru kterou pro tebe vytvářím protože oči zvednout k obloze nedokážeš.
Neumíš mi říct: Jemný motýlku zůstaň na chvilku a pošimrej mě na tvářích.

Moje pocity..nmb 2.

15. července 2008 v 10:31 | Moníšek |  Moje pocity....jako poezie
Mezi přáteli
Mezi přáteli a přece osamělá jako kůl v plotě.
Nikdo nevšímá si že mlčím a jen sem tam kývnu na souhlas.
Říkám si co to je za přátele když nevidí jak bídně mi je?!
Jsou skvělí, ale já jsem mlčenlivá.
Proč tak těžké je říct jak se člověk cítí?
Téměř mi dochází slova.
Nikdo nevidí jak mezi ně nezapadám.
Mají svůj svět veselých barev a do mého šedivého nezapadají.
Jejich smích mi připadá jako rána bičem.
Jsem mezi nimi a přeci sama.

Moje pocity..nmb 1.

14. července 2008 v 18:04 | Moníšek |  Moje pocity....jako poezie
Osamocená...
Uzavřená do vlastního světa.
Bez úsměvu bloudím myšlenkami.
V autobuse sledována různými lidmi.
Moje oči mají nepřítomný lesk.
Brečet chce se mi snad.
Uzavřená do hloubi duše a úsměv jen těžko ostatní uvidí.
Snad smutek, snad zklamání v očích a duši mám.
To sama netuším.
Melancholie sedá mi an tělo a cesta z ní je trnitá.
Zkoumavé pohledy lidí mě zajímají pramálo.
Jsem ve svém světě a nikdo neví proč.
Je to jen můj depresivní stát,vesnice, město.

New...

14. července 2008 v 12:45 | Moníšek |  Moje pocity....jako poezie
Myšlenky...
Přemýšlím jestli si čteš tak jako já v minulosti?!
Myšlenky se točí jen kolem tebe.
Slova která byla vyřknuta a přec je žádný neslyší.
Nelze tě přivolat a říct co člověku v hlavě bzučí jako hejno much.
Minulost tu byla, je a bude.
Dnes.
Zítra.
Včera.
Každý den jsem malá myšlenka která poletuje okolo a ptá se:
Nešlo něco udělati jinak?
Proč člověk uvědomivší si své chyby je udělá znovu.
Naráží hlavou proti zdi ale nenechá toho i přes krev stékající přes oči ke rtům.
K nachově rudým rtům které mají chuť vyřknouti nejtajnější myšlenky.
Niterní pocity držené uvnitř chtějí ven ale mozek je nepustí.
Toliko by chtělo malinkých myšlenek pryč z uzavřeného světa lidské mysli.
Kdyby ale byly vyřknuty mnoho věcí by se dalo pokazit, zničit.
Proto myšlenky zůsávají uzavřeny ve zlaté klícce lidského mozku a nestanou se slovy dokud člověk nechce.
Někdy ale nejsou vyřknuty ani přes chtíč je vypustit pryč.
Strach svazuje myšlenky neviditelnou nití.
Nití silnější než lano a zároveň tenkou jako řasa.
Proto nikdy žádný netuší co odehrává se v mozku smějící se dívky.
Směje se a v duši má temnotu.
Tajemné myšlenky které zůstávají uzamčeny jsou někdy temnější než nejčernější noc.

Kdybys....

14. července 2008 v 12:43 | Moníšek |  Básničky a citátky...by me...
Kdybys byl slunce spálila bych se na uhlí jen abych se tě dotkla..
Kdybys byl měsíc udusila bych se a umrzla jen abych tě mohla držet za ruku...
Kdybys byl mořem utopila bych se jen abych s tebou mohla být...
Kdybys byl vítr stála bych v oku tornáda abych mohla být v tvém srdci...
Kdybys byl světlo měla bych rozsvíceno i o půlnoci abych tě kolem sebe cítila...
Dala bych celý svůj život jen za to Kdybys...

Vydávání za mě

1. července 2008 v 7:13
Hele lidi tak se mi dneska večer stalo že nějaký převelice inteligentní člověk tu psal 4 komenty a hádal se sám se sebou že je to jeho blog....Tak pro něj: Za první vím že to byly jen komenty jednoho člověka...za druhý seš smazán jako spam a za třetí můj web je můj tkže si vyliž... a za třetí si zajdi k psychiatrovi ptže nejspíš trpíš schyzofrenii nebo paranoiou...chudáčku je mi tě líto..jo ještě..příště když se za mě vydáváš tak si laskavě uvědom jakým jménem já píšu na svůj web jo....ptže když ěnkdo napíše zakladatelka a vydává se za mě a já všude píšu piffísek nebo mončičák tak je to drobet nápadné ne?? tak pro příště