Srpen 2008

Next diplomek

30. srpna 2008 v 20:36 | Mončita

První diplomek za SB

27. srpna 2008 v 18:21 | Mončita |  Obrázešky...

Moje pocity nmb. 5

27. srpna 2008 v 16:45 | Mončita |  Moje pocity....jako poezie
Zrada
Zrada mě pálí v očích.
Stéká jako hořká slza a dopadá na polštář.
Zrada člověka blízkého je horší než všechna zla celého světa.
Člověk si říká zalhala jednou tak zalže znovu ale věřit tomu nechce.
Nepřipustí si že člověk nejbližší lže do očí bez uzardění.
Zas a zas padá na tvář a snaží se vstát.
Pokaždé si otře slzy a zrádnému lháři věří znovu.
Vždycky za lhářem přichází s upřímným úsměvem ve tváři a odchází se slzami na krajíčku.
Nedokáži se poučit chybami naivity.
Opakuju neustále stejnou chybu.
Bezmezně věřím člověku který do očí mi lhal a za zády se mi smál.
Zopakuji stejnou chybu snad tisíckrát ale v srdci pořád je touha věřit.
Touha důvěřovat člověku který mi lhal a ublížil nejvíce.
Jsem snad tak hloupá??
Ne.
Jen důvěřuji nepravým a omlouvám každý jejich čin.

Šestero rad jak něčeho dosáhnout

27. srpna 2008 v 12:02 | Mončita |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Takže...další řda mých rad..chcete něco udělat ale "cizíma rukama"? A nevíte jak na to? Jednoduchý...tady je pár rad a uvidíte že fungujou..
1. Pokud chcete aby za vás někdo něco udělal tak o té věci neustále mluvte...
2. Buďte nenápadní a nahlas přemýšlejte jakou by ste měli radost kdyby to za vás někdo udělal..
3. Nenápadně se zeptejte osoby po které něco chcete jak by udělala věc kterou potřebujete udělat...
4. když vám to vysvětlí tak jí řekněte že je lepší než vy...že je chytřejší...
5. Nešetřete pochavalami.....a dál o té věci mluvte, mluvte a mluvte...čím ví budete otravní tím blíž budete ke svému cíli...
6. Až ten člověk za vás tu věc udělá jen se mile usmějte a bezelstně řekněte: Děkuji...
No doufám že to vyzkoušíte....a až jo tak určo napište jak to fungovalo..vaše Mooňa

Pro další SBéčko

27. srpna 2008 v 9:57 | Mončita

Pro Sbéčko

27. srpna 2008 v 9:52 | Mončita
Pro moje první SB...

Pár rad ohledně psaní

24. srpna 2008 v 18:51 | Mončita |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
Takže....moje hodně dobrá kamarádka Kačulinka se mě jednou ptala jak to že tak dobře píšu..tak vám teda dám pár rad...
1. Do psaní čehokoliv se nikdy nenuťte...musí to přijít samo..u mě to bývá když mám špatnou náladu...u někoho zase když má dobrou..každý sme nějaký a každý má myšlenky na psaní někdy jindy takže tím se řidte...
2. Pokud vám to půjde pak líp tak si před psaním nejdřív promyslete o čem chcete psát...i když třeba já nikdy nepřemýšlím....prostě položím prsty na klávesnici a to co se mi promítá v hlavě dávám do písmenek....
3. Do psaní ať už povídky nebo básničky se položte celou myslí..když píšete něco veselého tak se v mysli vznášejte jako motýl a po klávesnici doslova tančete..když něco depresivního tak se nechte unést a pobrečte si....čím víc se do toho položíte tím víc svých pocitů dostanete do člověka který to po vás bude číst...
4. Nad básničkami se zamýšlejte..ne jen na povrchu..jděte do hloubky...ponořte se do myšlenek a nevnímejte co je okolo...vnímejte jen to co právě píšete...pomůže to čtenářům porozumět...
5. Nikdy si nikým nenechte radit co psát....protože pokud vám někdo řekne, že máte psát o lásce a vám je zle tak nikdy nenapíšete nic dobrého...vždycky se řiďte tím co chcete a co cítíte...když je vám dobře pište vesele...když zle pak pište depresivně....
6. Básničky pište buď spisovně nebo nespisovně....podle toho co vám vyhovuje..ovšem důkazem znalosti češtiny není nespisovnost, takže radši spisovně a hlavně BEZ CHYB!
No...to bylo šestero rad jak psát...příště bude šestero rad jak někoho k něčemu donutit bez použití násilí čebas Mooooňa....pokud máte návrhy na další rady pak do komenítku...pp


Nějaký další obrázky...

19. srpna 2008 v 10:42 | Mončita |  Obrázešky...
Mno tak ať máte radost.....

Láska se zákazem oznámení...

16. srpna 2008 v 13:45 | Mončita |  Moje příběhy...
Oznamuju, že láska se zákazem nebude asi delší dobu pokračovat..potřebuju dočerpat fantazii...princezna depresí ale pofičí dál...Děkuji za pozornost

Puzzliky

16. srpna 2008 v 13:28 | Mončita |  Colorizace a úpravy pictů ode mě
Ahojka....jen oznamuju že kromě diplomků dělám i puzzlíky..kdo chce tak pište...sem nehorázně rychlá..pá mončí


Zlozvyky...

14. srpna 2008 v 9:46 | Mončita |  Moje kecy..deník...rady...blbostičky
No...jak si tak hlodám tužku tak uvažuju, že to je nehoráznej zlozvyk...Každej má určo nějakej...já když sem nervozní tak dělám upe přiblblé kraviny s prstama...to by ste koukali...nebo u Pcčka kdykoli něco dělám tak beru do ruky tužku a pak ju koušu..je to docela hnus no...ale jsou si myslím i horší zlozvyky...třebas dloubání v nose...to je taková nechuťárna...a přitom ju dělá skoro každej kluk...tfujky....nebo okusování nehtů....takový nehty pak vypadaj docela ble...A co vy? Máte taky nějaký skvělý zlozvyk? Třebas kouření....taky hnus...člověku to odrovnává plíce a navíc ničí zdraví i lidí okolo....tak pište jaké zlozvyky máte zrovínka vy....a raďte jak se jich zbavit..taková otevřená diskuze...těším se na vaše názory...


Deník princezny depresí...XVII.

12. srpna 2008 v 13:44 | Mončita |  Moje příběhy...
Kapitola XVII.
Probouzím se....všude slyším strašné pípání...zařezává se mi do uší a pod kůži...Jsem zmatená...Oči mám pevně zavřené, ale slyším šeptající hlasy..."Měla štěstí...žaludek jsme jí vypumpovali, ale krve ztratila mnoho....museli jmse jí dát několik transfuzí a bylo těžké ji udržet přes noc...ale z nejhoršího je venku, ovšem počítejte, že až bude plně zdravá pak ji převezeme na psychiatrii na pozorování." říká jeden a druhý mu odpoví: "A nemůže se léčit doma? Zhroutila se kvůli příteli, tak by to snad šlo, kdyby za ní jezdil." "Nechci aby přijel...ani nechci na psychiatrii." zašeptám téměř neslyšně. Teprve potom otevřu oči a téměř silou vůle otočím hlavu směrem, kde jsem slyšela hlasy.....Stojí tam rodiče a před nimi nějaký vousatý doktor....."Ale no tak, máš spát a nabírat síly. A ne se stresovat tím, kde půjdeš potom maličká." mluví na mě doktor.....má moc milé oči...takové upřímné...."Ale já vážně nechci na psychiatrii...." vzlyknu a rozbrečím se....Doktor jde s tátou někam ven a mamka si sedne vedle mě na postel...Vezme do své ruky moji dlaň....."proč si to udělala miláčku? Měla jsem o tebe strašný strach....vždyť to co jsi dělala byla hloupost? proč zlatíčko?" brečí mamka a dívá se na mě strašně smutným pohledem....Musím sebrat všechny síly, abych se posadila.....Celé tělo se jakoby klepe....a z žíly na ruce trčí infuze..."Já....to udělala kvůli Marka...ma-mami já jsem měla takový strach....bála sem se..." brečím jí na rameno....jakoby ty slzy odplavovaly všechno co se ve mě hromadilo snad sto let...Potom vysílením padám na postel...Jsem tak blbá, že sem to udělala....taková kravina...kvůli toho blbce...jednoho debila, který je jako moje droga...Potom přichází sestra a oznámí, že je konec návštěv a že potřebuju hodně spát....Přijde se ještě rozloučit táta a pak už zůstanu na pokoji sama....Sestra mi změří teplotu a pak odejde....všude něco pípá a na chodbě je pořád rušno...Já tu ležím na pokoji a počítám vteřiny...minuty...hodiny....všude je rušno, jen u mě na pokoji je ticho...jen se ozývá to hloupé pípání těch debilních přístrojů.....Pak zazvoní telefon, který leží vedle postele....nejdřív na něj kašlu, ale po 13. zazvonění silou vůle zvednu třesoucí se ruku a vezmu do ruky sluchátko....dám si ho k uchu a skoro ani nemluvím....jen šeptnu: prosím...."Pomňenko tady Marek...volali mi vaši...cos to prováděla ty moje zlatíčko? Proč si udělala takovou hloupost? Kvůli mě? Měla ses na mě vykašlat...už to nik..." nedořekne, protože praštím se sluchátkem zpátky na stolek...nechci slyšet jeho hlas...nechci vidět jeho oči...chci na něj zapomenout.....udělal tak málo a já kvůli něj málem umřela....nenávidím ho....S pocitu zhnusení a prázdnoty zase usínám...jako pokaždé, když jsem na tom zle...
"Hej...hej ty...vstáávej...." křičí někdo a třese se mnou jako s panákem...Pomalu otevírám oči a vidím, že nademnou stojí malá copatá modrooká holka a hloupě se směje..."Nešahej na mě smrade..." štěknu a vší silou ji žduchnu...copak nevidí, že si tu v klidu hodlám chcípnout? Nebo...co se to dějě..najednou se mi chce a zároveň nechce zemřít...je tu tolik krásnýho co ještě hodlám zažít...a pak je tu bolest a rozchody..."Nějaká ofrklá ne? Já jen přišla pokecat..." našpulí to mrně naštvaně pusinu a sedne si na židli vedle mojí postele..."Tak táhni otravovat někoho jinýho!" zavrčím a otočím se na druhý bok....trošku se mi vracejí síly..."ale mě se líbíš zrovna ty....vypadáš jako moje sestra...která umřela minulý rok..." řekne ta malá a z jejího hlasu cítím, že nemá daleko k pláči..."Promiň, to je mi líto...co se jí stalo?" ptám se tiše a otočím se na ní..."Měla leukemii ale chtěla bojovat..bohužel až pozdě no...jinak já jsem Pája." řekne už o poznání veseleji...je mi jí líto...když si uvědomím, že ona přišla o sestru kvůli leukemii a já husa pitomá se chtěla zabít kvůli kluka...vždyť její sestra na tom byla stoprocentně hůř a chtěla bojovat...a já? Je mi ze mě na nic...Ptám se Páji snad na každý detail z jejího a sestřina života....Zajímá mě všechno...jak to zvládala...kdy zjistila, že ji nemoc zabíjí....všecko mě zajímá..i to, že Pája je v nemocnici kvůli šelesti na srdíčku.....Mluvím s Pájou snad dvě hodiny...nakonec leží vedle mě v posteli....povídáme si o všem...o životě...o tom proč jsem udělala co jsem udělala.....řeknu jí dokonce o chlastu a řezání....Moc se mi uleví....ta malá to možná vyslepičí, ale je mi o poznání líp...takže je mi smutno, když Páju pošlou na pokoj a mě přinesou nechutně vyhlížející jídlo...Je to nějaký žlutá kaše a k ní zelenina....Ponimrám se v tom vidličkou a řeknu sestře, že nemám vůbec hlad....sestra nakonec po přemlouvání jídlo odnese a v mém pokoji je zase ticho a klid...Dívám se z okna a sleduju mraky jak se honí po obloze....Nakonec se pokusím postavit...jde to těžko...nohy mám jako z kamene a při sebemenším pohybu se mi točí hlava...ale povede se to..Stojím opřená a postel a chci jít k oknu...Najednou se mi ale strašně zatočí hlava...mám černo před očima...padám k zemi....nemám sílu vstát...jen tiše kníknu....Za chvíli u mě stojí nějaký mladý doktor a zvedá mě...měří mi rukou tep a svítí do očí..."Já nejsem v komatu..." řeknu chabě..."To já vím slečinko...Co to tu provádíte proboha?? Máte ležet a spát....ztratila jste téměř 50% krve a pobíháte nám tu po pokoji..." směje se na mě a zvende mě ze země...Pak mě položí na postel a přikryje tlustou přikrývkou..."Já tu nepobíhám..jen sem se chtěla podívat z okna...nic víc..." zabrblám, ale jsem ráda, že zase ležím, protože mi došly všechny síly...Doktor se jen pusměje, zašeptá spěte a odejde...a já opravdu zase usínám...a nabírám další sílu...
"Bobule spíš?" usmívá se nade mnou Pája...."Nee....odpočívám víš.." usměju se a udělám jí místo na posteli...Lehne si vedle mě a hlavu položí na moje rameno...Obdivuju ji....má těžkou šelest a chorobu srdce, zemřela jí sestra a ještě má chuť žít a smát se..."Prej si spadla říkál Žany?!" ptá se Pája a pohladí mě po ruce...."Kdo je Žany? Jo..spadla..chtěla sem koukat z okna, ale nemám dost síly..." odpovím a dívám se na strop...."Žany je medík nebo jak se tomu říká....prej zvedal nějakou princeznu ze země...mě hned napadlo že to budeš ty...." zaševelí Pája....Ležíme si tam tak vedle sebe...každá přemýšlíme o tom svým....ale je nám dobře...Dokonce na chvíli usneme...pak nás ale probudí sestra a Pája musí jít na krev....u mě setsra chvíli zůstane a něco dělá s pytlíkem na infuzi...Ptám se jí jak na tom Pája je....strašně se divím, když mi řekne že todle melé pískle tráví v nemocnici polovinu života...Je jí teprve 8 a skoro 4 roky je bez přestávky v nemocnici...je mi až trapně když si uvědomím že já...úplně zdravá holka se chtěla zabít...a to škvrně, které nikdy neví kdy umře má chuť žít, smát se a dělat vše jako normální děti...Poprosím sestru, aby už šla....ležím na posteli a přemýšlím co bude dál....jak dlouho budu v nemocnici? Jak dlouho se budu léčit? Vím stiprocentně, že přišli na můj alkoholismus a že zůstanu v léčebně..vzpomenu si na návštěvu léčebny s Markem..ty propadlé oči...výrazy bez citu...až mě mrazí...ale já se budu snažit...budu žít normální řivot bez Marka...bez chlastu a jizev...po prázdninách půjdu do školy...Budu se učit...nebudu pít..do školy budu chodit včas..najednou mi dojde že ani nemám vyplněnou přihlášku na střední..ani vybranou střední...mám chuť vstát a pusit se do toho...vyplnit přihlšky...prohlídnout si školy...najít si něco co by mě bavilo..nějakou věc, kterou budu umět dobře..budu žít štastně...najdu si kamarádky....kluka...budu se pravidelně scházet s Pájou...kupovat jí čokoládku..jako kdyby to bya moje maličká ztracená sestřička...moje plány jsou velkolepé, ale sama vím, že cesta bude trnitá...zase upadám do deprese...mám strach, že to nezvládnu, jsem k ničemu....ani moje vlastní starší sestra za mnou nepřijela...nezavolala...rodiče...ti mě asi mají rádi...ale jak vezmou moji léčbu? Nebudou mě ostatní brát za blázna?! Mám strach vrátit se do normálního světa...mezi lid, kteří mi sou tak vzdálení...mám strach že někde zase potkám Marka...co budu dělat? S těch myšlenek jsem vysílená jako po maratou...chce se mi spát...pořád musím myslet na Páju a její sestru...byly tak silné...tak....nedomýšlím a usínám....

Zvyšuju návštěvnost

12. srpna 2008 v 11:06 | Mončita
Chcete zvýšit návštěvnost svého blogu???? Tak si dejte tenhle text na blog!!!! Obsahuje totiž hodně výrazů, který lidi často vyhledávaj!! funguje!!!
Mám ráda, když naleznu blog, kde jsou nějaké MP3 download zdarma ,nebo MP3 download free. To potom stahuju různé skupiny, třeba Chinaski, Kryštof, Red Hot Chili Peppers, nebo zpěvačky, třeba Madonna, Avril Lavigne, Britney Spears, Hilary Duff, Shakira a podobně. Mám ráda Harry Potter, a jsem zvědavá, jak se jmenuje sedmý díl Harry Potter a co na to Daniel Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint, teda Hermiona Granger a Ron Weasley. J. K. Rowling je skvělá spisovatelka. Nemám ráda pivo. Láska je smrt. Sebevražda. Coca Cola. Santa Claus. Vánoce. Brigády. Eragon. Pán prstenů, Eliah Wood. Piráti z Karibiku, Orlando Bloom. Egypťan Sinuhet. Referáty na fyziku. Referáty na chemii. Čtenářský deník. Nokie, Samsung, MMS, mobily zadarmo. Pes. Kino. Čokoláda. Změřte si vaše IQ. ICQ. Malování na sklo. MP3 přehrávače zdarma. Nikdo mě nemá rád. Emo. Etno. E-e. Ementál. Brie. Bonifác. Hermelín. Servác, Pankrác. Jahodový koktejl. Outismus. Tenis, Basketbal. Snowboard. Dadaismus. Impresionismus. Funkcionalismus. Expresionismus. Naturalismus. Realismus. Pop Art. Modernismus. Tugendhat. Konstrukcionalismus (lol). George Sandová. Mika Waltari. Tolkien. Suchý, Šlitr. Wilsonová. Berdych. Tom Hanks. Elvis Presley. Játra na cibulce. Punk. Punks not dead. Rock. Pop. Metal. Jazz. Folk. Country. Techno. Rock n roll. RnB. Blues. Soul. Rep. Rap. Rab. Kot. MPZ Islandu. Chemická olympiáda. Rtutitka, solan drasličitý, drasloš, uhlec. Kouření škodí zdraví. SMS na Eurotel zdarma. SMS na T-Mobile zdarma. SMS na Vodafone zdarma. SMS zdarma. SMS. Zdarma. Jak být šťastný. Shrek. Tokio Hotel. Bill Kaulitz. Tom Kaulitz. Georg Listing. Gustav Schäfer. Devilish. Schrei. Zimmer 483

První moje colorky

12. srpna 2008 v 9:32 | Mončita |  Colorizace a úpravy pictů ode mě
Doufám že se líbí...pá mončička

Nofá rubrička

11. srpna 2008 v 9:15 | Mončita |  Colorizace a úpravy pictů ode mě
Tak...máme new rubriku....v ní budou obrázky které jsem upravovala...možná nějaká ta bleskovka...ještě uvidím...každop esik chcete tak stačí napsat jaký obrázek vám mám upravit a já ho upravím...dělám i diplomky a jmenovky a puzzle..tak piště

Změna...

6. srpna 2008 v 12:33 | Mončita
Tak bobátka..trošku sem změnila barvu písma ptže z toho starého mě bolely očka....tak plska pište jestli vyhovuje...tě prsk

Deník princezny depresí XVI.

5. srpna 2008 v 18:44 | Moniska |  Moje příběhy...
Kapitola XVI.
Probouzím se s ukrutnou bolestí hlavy vedle spícího Marka.....nepamatuju si přesně co se stalo, ale podle tisíce kladiv v mojí hlavě tuším, že sem zase byla úplně namol....Marek se zavrtí a otevře oči....chci ho políbit, ale otočí hlavu takže vycítím, že sem včera hodně přestřelila....."Marečku ty se na mě zlobíš? Nic si nepamatuju..bylo to hodně zlý?" ptám se ho a pohladím ho po zádech...On se posadí a dá si ruce do dlaní...Ani nevím proč, ale rozbrečím se..."Pomněnko promiň, ale včera jsi zase vypadala hrozně..pozvracela si podlahu a válela se po zemi. Já už na to vážně nemám sílu. Copak bez alkoholu nevydržíš ani den? Jeden jediný den?" ptá se skoro plačtivě...."Já...já za to nemůžu Marku...vždyť jsem vydržela celou dobu na chatě. Já tě potřebuju Marečku..." vzlykám a choulím se v rohu postele...slzy stékají..."Pomňenko promiň, ale musím si dát pauzu...nebaví mě hlídat tě jako malý dítě...vždyť jsi skoro dospělá...a já tě hlídám jako usmrkance." šeptá do ticha mezi mými vzlyky...mám chuť ječet ale jen tiše řeknu: "Chápu tě Marku...musí to bý hrozný...kéž bych umřela...a nikdy už nikoho neotravovala..." "Nech toho litování....je to jen na pár dní..maximálně týden" zamumlá, vstane, obleče si mikinu a nechá mě tam....sedím s hlavou v dlaních a brečím jako dítě...jsem sama...zase...zamknu se...Hledám po pokoji chlast...jen trochu..Najdu skoro litr vodky nalitý ve flašce na zalívání kytek...Napiju se...vodka mi pálí jícen a teče dolů....je mi teplo...nepřemýšlím co dělám...zhodím na zem kytku a zuřivě na ní šlapu..zbyde z ní jen zelená a hnědá patlanice na zemi...Musí jí být stejně jako mě....je ušlapaná člověkem, kterému věřila...kterého milovala...Mamka mi zaklepe na dveře a oznámí, že jedou nakoupit..ještě se optá jestli si po tom rozchodu (Marek jim to řekl) nechci promluvit....zahuhňám že ne a pak už slyším klapnout dveře...Sesunu se podél zdi a rozbrečím se....lokám vodku plnými doušky a za chvíli je mi zle...jsem namol....brečím nad tím jak jsem na nic...ani toho koho jsem milovala sem si nedokázala udržet...odehnala sem ho vlastní debilitou...chci vstát, ale zatočí se mi hlava....spadnu přímo do rozdupaného bláta v prostřed pokoje....na zádech cítím jak mi vlhne tričko od té květiny....hlava se mi točí a nic nevnímám...je mi na zvracení...zle...smutno...uboze...chtěla bych aby se teď Marek objevil...políbil mě a řekl že vše bude dobré...napořád...jenže tu není....není tu..jsem tu jen já...ubohá opilá krysa, které co může to zkazí...pokaždé...proč...nakonec usínám...nebo spíš omdlím...
Probouzím se špinavá a celá vyválené v hnědozelené sračce na zemi....stáhnu si triko i kalhoty...naši jsou pořád pryč....dopíjím posledné hlty vodky...beru do ruky telefon a najedu na Markovo číslo...vytočím ho a čekám až se ozve hlas toho, koho na světě nejvíc miluju...toho jediného...."Prosím?" "Marku prosím vrať se mi...bez tebe nemůžu žít...je mi na nic..den bez tebe je nicotný...hnusný..prázdný..prosím vrať se..." "Nedělej scény Pomňěnko....rezešli jsme se před necelými 5ti hodinami.....už nevolej...prosím" řekne chladně a položí to....Nahlas se rozvzlykám...vstanu a jdu si do kuchyně dát něco k jídlu...málem to ale nestihnu na záchod, protože se mi zvedne žaludek...vyzvracím jídlo snad z celého týdne...nakonec jde jen žaludeční šťáva...Spláchnu a jdu do ledničky...vytáhnu tři poslední plátky sýra a nacpu si je do pusy...pak jdu do obýváku...Na stole tam najdu fotky, na kterých jsem jen já a Marek..táta nás fotil snad všude..při všem...i při líbání...znovu se rozbrečím...Z likérníku vytýhnu dvě flašky tequily a ze spíže rohlíky....Zalezu do pokoje...Sesenu se na zem...opřená o dveře...Brečím a mezi vzlyky lokám tequilu....má velký obsah alkoholu, takže doufám, že budu opilá rychle....je mi ale hůř než líp....pozvracím hromadu hlíny a zbytek kytky na podlaze...je mi ze mě samotné zle...Nacpu si do pusy celý rohlík a zapiju další tequilou...Místo aby mi bylo lehko a skvěle tak je mi hůř...cpu se rohlíky a mezi žvýkáním je zapíjím chlastem....je mi hůř a hůř...musím se jít nadýchat čerstvého vzduchu k oknu...otevřu ho a vystrčím hlavu....nadechnu se z plných plic...z teplého vzduchu je mi ještě hůř...zvracím přímo z okna...zvratky dopadnou na chodník...ještě že nikdo nejde okolo...Vypadám nechutně...sleduju se v zrcadle...Jsem bílá jako zeď...i když spíš zelené..."Vidíš ty hajzle co si se mnou udělal?? Trosku..." zařvu do odrazu...vezmu druhou láhev tequily a zase se opíjím..rohlíky mi došly...piju na prázdný žaludek a je mi odporně...s přestávkama piju a zvracím...vzduhc v pokoji je prosycený žaludečními šťávami a alkoholem...Točí se mi hlava...spadnu na zem...Chvíli ležím a ani se nehýbu...z té spouště okolo se mi zvedá žaludek, ale na uklízení nemám sílu...zvednu se ze země...klepu se zimou jako ratlík...zalezu pod peřinu a snažím se usnout..před očima mám všecko co sme s Markem zažili...první pusu...první mazlení...první milování...nechci abych si to pamatovala...srdce mi to drtí na tisíce malých kousků...proč se to muselo stát...nakonec usínám, ale mám jen noční můry...
Probouzím se asi za hodinu neklidného spánku...je mi zima....jsem pozvracená a je mi zle...posadím se na posteli....zvednu flašku zakutálenou pod postelí...nic v ní není...ani lok...vztekle s ní mrštím o zem...rozbije se na tisíc malých kousků...když vidím střepy, napadne mě spásný nápad...ppodřežu si žíly a bude mi dobře...klekám si na zem a beru největší střep...nadechnu se a naposled rozhlídnu po pokoji...všude je binec....dělám si střepek hlubokou a dlouhou ránu svisle přes zápěstí..teče víc krve než obvykle....tak..ještě druhá ruka...další obrovská rána..krev teče rychle...za chvíli je pode mnou kaluž krve...je mi mdlo...omdlím do kaluže a nevím o světě..."Bože podívej se na ní...vždyť se podřezala!" slyším najednou jako ze sna...máti mě pomalu zvedá ze země a třese se mnou..."No tak...holčičko moje..neumírej mi!" brečí a řve na otce ať volá záchranku.."Bude to....lep-lepší mami...bez...bez Marka můj život nemá smysl....ani tro-chu...." sípám a tak tak, že držím otevřené oči..."Nesmíš umřít...mám tě ráda...jsi moje štěstíčko...to nedělej miláčku..prosím!" vzlyká máti a znovu ječí kde je ta sanitka...Omdlím znova...musela sem ztratit hodně krve...Probírám se až v sanitce..slyším jak doktor mamce vysvětluje, že jsem ztratila hodně krve a že navíc mám pravděpodobně otravu alkoholem...a že neví jestli přežiju noc...pokud ano je vyhráno....víc neslyším....